Dokumentarista Tomáš Hlaváček získal v roce 2024 první cenu za český dokument na festivalu dokumentárního filmu Ji.hlava. Jeho vítězný snímek Dům bez východu mapuje život lidí v jednom z takzvaných kořistnických domů v brněnské městské části Židenice. Co přivedlo Tomáše na dráhu dokumentaristy, který přináší na světlo palčivá sociální témata? A jaké jsou dopady natáčení na běžný život dokumentaristů? I o tom hovořil v novém dílu podcastu Bez filtru.
Tomáš Hlaváček (1988) studoval filozofii a mediální studia na brněnské Masarykově univerzitě a dokumentaristiku na FAMU. Je autorem dokumentů o aktuálních sociálně-kulturních i environmentálních tématech jako Jsme epicentry zemětřesení (2020), Bydlet proti všem (2021) nebo Dům bez východu (2024).
Tomáš Hlaváček je rodák z Brna. A byť aktuálně žije v Praze, většina jeho filmů byla natočena v Brně. To je případ i jeho vítězného filmu z festivalu Ji.hlava.
Dům bez východu se točí okolo dění na takzvané Kuncovce. Tak se říká obytnému domu na ulici Markéty Kuncové, kde nájemníci bojují o základní podmínky k důstojnému bydlení. Jejich zápas zaznamenal Tomáš Hlaváček v časosběrném dokumentu, který vtáhne diváka do reality, která je pro mnohé z nás nepředstavitelná.
Příběh lidí z Kuncovky je jednou příběhovou linkou rozhovoru. Tou druhou je příběh samotného tvůrce. Cena za nejlepší český dokument uplynulého roku je odměnou za vytrvalost, trpělivost a houževnatost, které musel Tomáš Hlaváček v uplynulých letech prokázat. „Třeba mé předchozí filmy Ji.hlava nikdy nepřijala. Bydlet proti všem, Stadion, to byly všechno filmy, které třeba i obletěly svět, ale právě ten český rybník na ně nereagoval, protože jsem byl prostě ten filmař z ulice,” vysvětluje Hlaváček. Přestože vystudoval dokumentaristiku na FAMU, nejbližší je mu stále způsob takzvaného guerillového natáčení, tedy hezky česky řečeno na vlastní pěst.
Právě tento způsob natáčení, kdy si je Tomáš zároveň kameramanem, střihačem, zvukařem, režisérem a z velké části producentem, má svou odvrácenou stranu. Ta je navíc ještě akcentována tím, že se obvykle jedná o časosběrné dokumenty, jejichž výroba je energeticky a časově náročná. V případě filmu Dům bez východu dopady natáčení znásobilo prostředí a často vypjaté situace, které autor dokumentuje.
Duševní zdraví dokumentaristů, kteří pro aktéry svých filmů i pro nás diváky často překračují svou komfortní zónu, by mohlo být tématem dokumentu samo o sobě. Byť jsou primárně motivováni zápalem pro své řemeslo, často je složité predikovat, kam může tvůrce jeho vášeň dostat. „Až cesta dokumentaristiky vám pomáhá pochopit, co je pro vás důležité a co vás zajímá,” říká Hlaváček s odkazem na filozofický citát Poznej sám sebe, a vrací se tak ke svému druhému oboru – filozofii.
Ostatně oba obory mají podle dokumentaristy totožný základ – problematizovat svět, který je problematický právě tím, že do něj vstoupil člověk.
Řešení problémů, které svými dokumenty Tomáš Hlaváček přináší na světlo, jsou vždy složitá. Snaha o aktivizaci veřejnosti a politické reprezentace skrze film může být na cestě ke změně významným krokem.
První část rozhovoru je k poslechu ve všech podcastových aplikacích. Jeho plná verze pak na platformě Herohero.
Autor: Jannis Moras
