Digitální prostor zlevnil nenávist: nejdřív ji kryla anonymita, dnes už často ani to ne. Zvlášť v ženských online komunitách se z nesouhlasu stává sexualizované ponižování a výhrůžky – někdy dokonce s příměsí náboženských frází. Pokud to budeme dál přehlížet, proměníme násilí v normu.
Jedním z důležitých kritérií kvality občanského i duchovního života společnosti je míra násilí, které se v ní skutečně děje – a které je zároveň tiše tolerováno. Digitální prostředí mnoha lidem umožnilo zasévat nenávist a strach pod falešnými identitami. A společenská lhostejnost, s níž se setkává asi každý z nás, udržuje atmosféru, v níž už k verbálnímu násilí někdy není třeba ani anonymní účet. Vzniká toxické prostředí, kde se vedle erotiky, aut a konspirací objevují i odkazy na náboženství, církev a Boha. Snad nejkrajnějším projevem nesouhlasu s postoji druhých lidí – a zvláště žen – je sexualizované verbální násilí.
Je zvláštní a zasloužilo by si to mezioborové zkoumání, proč určitá část mužské populace vyhledává webové stránky či sociální sítě určené výlučně ženám. Muži různého věku pak „tapetují“ diskuse, v nichž se ženy věcně baví, příspěvky, které mají často sexuální a nezřídka i sexuálně násilný podtext. Tam, kde je diskuse moderovaná, se daří udržet bezpečné prostředí. Tam, kde si každý může beztrestně vylít vztek, se sexuální narážky, vulgarity i hrozby posouvají za hranici snesitelnosti. Algoritmy navíc přitahují další účastníky, kteří mají potřebu ženy urážet, soudit, „měřit a vážit“ a podle vnějších znaků hodnotit to, co je pro tyto muže zjevně nejdůležitější: sexuální výkon ženy a míru její ochoty podílet se na vedení a provozu domácnosti – zvláště ve prospěch muže, který je přesvědčen, že na to má zkrátka právo.
Mluvme o tom, že takové chování je špatné a že je potřeba se vůči němu vymezit a ozvat se – tím spíš, když je podbarvené náboženskými floskulemi. Zaujala mě výzva jedné lékařky, která provozuje gynekologickou ambulanci a poradnu, adresovaná mužům, kteří začali od určité doby okupovat její Facebook a Instagram. Nejde „jen“ o to, co si tito muži myslí o ženách, jejich gynekologických obtížích a jejich tělech. Ohromilo mě, kolik z nich se domnívá, že všechny gynekologické i jiné ženské obtíže se „přece řeší kvalitním sexem“, který dotyční diskutéři ženám rovnou nabízejí. Představa, že lze jakékoli problémy „vysouložit“ – natož násilím – je děsivou degradací lidské bytosti.
Sex v očích těchto mužů není jen „lék“ skoro na všechno. A to je snad nejhorší: je pro ně i trestem pro ženy, které jsou podle jejich měřítek příliš svobodné, nezávislé, autentické, vzdělané a ve svém pohledu na svět příliš „vzpurné“. Přiznám se, že i když se ke mně dostává jen slabý otisk digitálního provozu, všímám si napříč kulturami a jazyky, jak rozšířené je pojetí sexu jako léku i jako nástroje potrestání ženy. Přitom část těch, kteří tyto postoje zastávají, dává na svých profilech najevo, že mají manželku či partnerku a někdy děti. Je to svět divoké manosféry, s nímž je nutné něco dělat, protože jinak nás to zničí.
Země a regiony, které se ještě nějakým způsobem odkazují na křesťanské či židovské kořeny, nemohou tolerovat zneužívání náboženství ani bagatelizovat různé formy násilí. Často čtu, že specialisté, kteří se věnují internetovému sexualizovanému násilí, dokážou zachytit jen statisticky nevýznamný počet případů. Církve se naštěstí začínají – alespoň na úrovni základní reflexe – probouzet k tématu sexuálního a mocenského zneužívání a po vzoru některých evropských zemí spouštějí vlastní projekty. O to víc je na každém člověku, který se se sexualizovanými výhrůžkami a násilím setká, aby se nebál proti nim vymezit a v rámci možností se pokusil věc řešit.
Učme se a předávejme dál: sexualita a sex nejsou ani lék, ani trest. Sexualita je intimita, jejíž největší hodnota spočívá v duchovně-tělesném prožívání lásky. Zdravé sexualitě není nic vzdálenějšího než násilí a způsobovaná bolest.
