Vysvětluje, koriguje a ponouká k všímavosti. Smrtelně vážně (Portál, 2025) nabízí vhodný a citlivý vstup do tak bolestivé problematiky, jakou jsou sebevraždy dospívajících.
Americká novinářka a spisovatelka Jane Mersky Leder se českému čtenáři ukazuje vůbec poprvé. Její kniha Smrtelně vážně původně vyšla už v osmdesátých letech, nicméně později se ji autorka rozhodla přepracovat a vydat znovu (2018). Reagovala tím na společenské změny a potřebu soustředit se více na příběhy a strategie, které mohou pomoct předcházet problémům spjatých se sebevražednými myšlenkami a chováním dospívajících. Leder se věnuje tématu sebevražednosti celoživotně a stojí za tím osobní zkušenost – sebevražda vlastního bratra. Od té události se snaží porozumět fenoménu sebevraždy, a proto se věnuje také spřízněným otázkám, včetně vztahů mezi sourozenci od dětství až po starý věk.
Druhé revidované vydání může zhodnotit český čtenář, protože z něj vychází nový český překlad. Smrtelně vážně vyniká přehlednou kompozicí, která není suchopárným výkladem, ale srozumitelnou mozaikou vedoucí k bližšímu pochopení, co stojí za sebevražedným chováním dospívajících. Leder k tomu používá vedle nabitých faktografických znalostí o počtech sebevražd praktické tipy, jak se jim postavit, vyjmenování potřebných kontaktů na odbornou pomoc či tematicky spřízněné knihy a taky výčet faktorů spjatých s varovnými signály před sebevraždou anebo sklony k depresi. Vedle toho nabízí různé strategie, jak vybřednout ze sebevražedných myšlenek či jakéhokoli druhu poškozování. V tomto ohledu je trefné originální znění podtitulu knihy: Prolomit kruh sebevražd teenagerů.
Sebevražda je složitá, ale není nevyhnutelná
Leder ukazuje, že problém sebevražd je komplexní, a proto v knize pojednává nejen o ní samé, ale taky o sebepoškozování, šikaně či vůbec všech možných příčinách sebevražedného chování, včetně nedostatku spánku či nekvalitního sociálního zázemí. Vyvrací zakořeněné mýty o sebevraždě (nebo i o šikaně) a podává pečlivé vysvětlení skutečnosti. Falešné představy vyvrací taktéž leporelem příběhů mladých, kteří si chtěli vzít život, nebo jejich příbuzných. Příběhy a svědectví mladých se sebevražednými sklony znamenají vůbec obrovský přínos knihy. Vyjevují nejen časté mýty, ale taky různost a hrůznost zápolení s myšlenkami na sebevraždu. V součtu ale podávají zprávu, s níž autorka apeluje: „Smrtelně vážně je knihou o naději, posílení a kompetenci.“ Protože sebevraždy dospívajících představují komplexní problém, ale dá se jim předejít.
„Depresivní mladí lidé se sebevražednými myšlenkami, kterým se dostane účinné pomoci, mají více než 80% šanci na plné uzdravení,“ zní jedna z klíčových vět knihy. Sebevraždám tak lze předejít a zabránit. Situaci nezhorší, když se o sebevraždách mluví, ale právě naopak. Lederův text je unikátní v tom, že oslovuje přímo dospívající. Ukazuje jim, že sebevraždám se dá zabránit, a nabízí konkrétní kroky, které může podniknout úplně každý.
- Rozpoznat varovné signály
- Aktivně naslouchat
- Projevit pochopení a podporu
- Informovat důvěryhodného učitele, poradce, rodiče, trenéra, terapeuta či jiného dospělého
Leder přitom zdůrazňuje, že není v naší kompetenci ani silách samotné sebevraždě zabránit. To není naše zodpovědnost. Můžeme ale přispět svou všímavostí a v případě potřeby zajistit odbornou pomoc. A takový apel nevyčleňuje vrstevníky těch, ke kterým se kniha vztahuje.
Zdařilá kombinace faktů, tipů a příběhů
Smrtelně vážně neopomíjí pozůstalé po provedené sebevraždě. Ač najdeme tituly pojednávající o procesu truchlení a zármutku podrobněji (například Zármutek dětí a dospívajících), Leder ve stručnosti vystihuje, proč a v čem je vyrovnávání s odchodem bližního v případě sebevraždy ještě náročnější a složitější než v jiných případech.
Téma sebevraždy se komplikuje také při zkoumání konkrétní skupiny mezi dospívajícími, a to z LGBTQ menšiny. Těmto mladým Leder věnuje dostatečný prostor a opět prokazuje schopnost ve zkratce vysvětlit, v čem jsou zranitelnější a ohroženější. Výhradou může být poněkud malý výčet tipů či signálů oproti předchozím kapitolám. Nicméně příběhů těchto dospívajících a taky zdrojů, kam se obrátit, je dostatek.
Data, ze kterých Leder čerpá jsou v drtivé většina dost americkocentrické, což je pochopitelné. Výborně to napravuje práce české redakce, a to povětšinou poznámkami pod čarou. V nich nabízí data i fakta z českého prostředí, která jsou navíc díky novějšímu vydání aktuálnější. Tyto poznámky jsou rozsáhlé a precizní, jedním z nabídnutých výzkumů je třeba ten z Masarykovy univerzity, který se zaměřuje na příčiny sebevražedných sklonů u adolescentů v přímé souvislosti s tím, kolik času tráví na mobilních telefonech (2023). V knize se rovněž objevují pro českého čtenáře relevantní tipy na pomoc.
Leder tak ve své knize kombinuje vědecké poznatky, praktické tipy a příběhy těch, kdo se pokusili o sebevraždu. Tato vyvážená směs tvoří příhodný vstup do problematiky sebevraždy dospívajících.
