Tuto otázku si kladu stále častěji – hlavně když nerozumím, co se to děje. Například když hlídám vnučku a ona najednou přejde z dobré nálady do špatné. Z roztomilé společnice je najednou protiva obecná. Copak se stalo, proč ji už nebaví ani hry, ani kreslení, ani čtení, prostě nic? Představila jsem si sama sebe a zauvažovala jsem, co by mě tak náhle zbavilo dobré nálady.
Upřímně jsem si musela odpovědět, že u mě by to byl bezesporu hlad. Zkusila jsem tedy Málince nabídnout něco k jídlu. Bylo to ono. Nadšeně snědla banán, napila se vody a hned byla zase jako milius.
Vím, že uvádím velmi jednoduchý příklad, na jehož vyřešení by možná přišel každý. Možná ale také ne. Viděla jsem už, jak maminka místo jídla nabídla plačícímu děťátku mobil. No vážně. Viděla jsem to na vlastní oči. A na nějakou dobu to také fungovalo. Děťátko se zabavilo a bylo zticha.
Jenže jsou samozřejmě i daleko složitější situace, kdy potřebujeme nahlédnout pod povrch a zjistit příčiny, kterou nejsou tak prvoplánově zjevné. Proč třeba můj kamarád nerad čte? Protože má lehkou disfunkci a jeho snaživá maminka ho, když byl malý, nutila číst knihy, které milovala ona sama. Pro něj byly příšerně nudné, mravokárné a nesrozumitelné. Čtení znamenalo muka.
Některá témata jsou skryta hluboko pod povrchem
Proč můj manžel nerad tančí – tedy netančí? Protože zažil v tanečních strašný trapas, kdy ho taneční mistr nachytal, jak se ještě s dalšími kluky ulejvá a kouří na chodbičce u záchodů. Kluky nahnal do sálu a potupně museli vyzvat k tanci tanečnice, co zbyly na židlích u stěny. Na mého muže vyšla jedna velmi neatraktivní slečna. Posměch mistra tehdy zafungoval dokonale – místo ladných kroků se naučil celoživotnímu odporu k tanci, který dnes schovává za masku intelektuálního nadhledu. Když přijde na téma tance, utrousí něco pohrdlivého o nesmyslnosti poskakování do rytmu. Zkoumáte-li však takovou reakci hlouběji, zjistíte, co se skrývá v její spodní vrstvě.
Často se pod povrchem jevů nachází nejistota, strach, stud a samozřejmě a pochopitelně hlad. Tím posledně jmenovaným nemám na mysli fyzický hlad, ale hlad duševní. Nic hezkého nečtete, neposloucháte krásnou hudbu, nesportujete, nejdete se projít do přírody nebo nemáte smysluplné hluboké rozhovory s přáteli a vaše duše pak hladoví. Následkem toho jste potom ochotni do sebe ládovat prakticky cokoli. Kýčem a šmírou počínaje, konspirací konče. Když je vaše duše sytá, protože jste ji nakrmili dobrými věcmi, nemáte zapotřebí do sebe cpát nesmysly.
Klidně zpomalte, abyste se mohli podívat pod povrch. Co je pod tím, jak se cítím? Co doopravdy potřebuji? Jakého druhu je hlad, který pociťuji? Je to hlad po vztazích, hlad po kráse, po porozumění, možná hlad po tom dát si pořádně do těla, třeba toužíte po chvíli ticha a samoty nebo jen po doušku čisté studené vody? Naše nejnaléhavější potřeby bývají ty nejprostší.
