„Zastat se uprchlíků je evangelijní nárok, otázka položená každému z nás. Není betlémský příběh nakonec o rodině, která prchá před vraždícím králem? V čem je to jiné oproti dnešním uprchlíkům, kteří hledají bezpečí?“ připomíná Petr Pijáček, sociální pracovník, frekventant terapeutického výcviku a také organizátor Modlitby za migranty, která se 18.12. konala na 1. nástupišti Hlavního nádraží v Praze
Tradiční modlitba u příležitosti Mezinárodního dne migrantů se tentokrát přesunula z církevního prostředí k sousoší Nicolase Wintona.Místo spjaté s odjezdem dětských transportů před nacismem se dnes pojí také s příjezdem 1,2 milionů válečných uprchlíků prchajících z Ukrajiny před ruskou invazí. Kromě Petra Pijáčka akci pořádal i farář pro menšiny Mikuláš Vymětal spolu s iniciativou Společně proti rasismu a fašismu. Pozvání přijali i zástupci občanské společnosti.
„Spolupráce byla poměrně dynamická, nevěděli jsem do poslední chvíle, zda dorazí všichni účastníci,“ hodnotí přípravu akce Pijáček. Samotná organizace s sebou nesla řadu výzev: „Silně na nás v přípravách zapůsobil útok na židovskou komunitu v Sydney a také útok na husitský kostel na Zbraslavi. Před 2 týdny neznámý útočník kvůli vyvěšené ukrajinské vlajce rozbil vstupní dveře kostela.“
Přímluvy, díky, písně a hlášení z amplionu
Navzdory chladu prosincového večera se kolem sochy Nicolase Wintona shromáždilo na 70 lidí. Setkání zahájil evangelický farář Mikuláš Vymětal představením dětského ukrajinského sboru Dreamers pod vedením Olgy Bychko. Sama na útěku s osmiletou dcerou sbor založila po opuštění Ukrajiny v roce 2022. Po jejich úvodní písni Vymětal otevřel modlitební část slovy: „Migrace provází lidstvo po celé dějiny. Migranti byli praotcové, Abraham, Izák, Jákob i Ježíš. Migrantem byl i bájný praotec Čech.“ Načež navázal biblickým citátem o pohostinnosti ze 13. kapitoly Židům a úvodní modlitbou.
Modlitby proběhly pod vedením duchovních křesťanských církví také společně se zástupci židovské a muslimské obce. Přímluvy v několika jazycích, písně i následné projevy byly místy přehlušeny hlášením z amplionu nebo přijíždějícím vlakem. Nikdo z přítomných se tím ale nenechal rozhodit. Účastníci sami dostali možnost zapojit se svými modlitbami, jak nahlas, tak psanou formou.
Mezi modlitbami zazněla slova díků za všechny, kteří se zapojili do krizové pomoci a přímluvy za uprchlíky na různých místech světa i za držitele moci: „Prosíme za politiky, kteří se naučili mluvit o lidech jako o číslech. Prosíme o ty, kteří ze strachu udělali program a z nenávisti strategii, kteří se vysmívají soucitu a lidskost nazývají naivitou. Nedovol, aby spali dobře na lžích, aby se oháněli bezpečím, a přitom pošlapávali lidskou důstojnost. Postav jim do cesty tváře, ne slogany, jména, ne statistiky, děti, ne grafy. A jestli je nelze změnit, pomoz nám chránit jejich oběti, pomoz nám omezit jejich moc.“ Tato slova zazněla například v přímluvě starokatolického jáhna Petra Miencila.
Jakmile přestaneme vidět člověka, začneme ztrácet sami sebe
Navazující občanskou část zahájil svým projevem zástupce iniciativy Společně proti rasismu a fašismu, který zdůraznil, že uprchlíci přinášejí do rozpočtu výrazně více, než kolik Česko stojí. Svůj projev uzavřel slovy: „Strach a nenávist škodí nejenom těm, kterých se bojíme, ale i nám samotným.“
Zástupkyně iniciativy Hlavák připomněla, že lidská práva jsou univerzální a nejsou odměnou za dobré chování: „Příliš často se o těchto lidech mluví jako o vlně, hrozbě, ale žádná vlna nemá tvář, člověk ano. Jakmile přestaneme vidět člověka, začneme ztrácet i sami sebe. To, jak se k migrantům chováme, ukazuje, jací jsme dnes my.“ Svůj projev zakončila tím, že lidská důstojnost není podmíněna původem, statusem, ani hranicemi. Je našim společným cílem.
Po občanské části se účastnici přesunuli za zpěvu písně „Jednou budem dál“ do průchodu hlavního nádraží k Památníku rozloučení, kde program pokračoval společnými písněmi a minutou ticha. Celá akce byla zakončena krátkým občerstvením, přednesem básní a předčítáním z děl s ukrajinskou tématikou.
Je třeba se probrat a začít konat
Jaký účel může tato akce mít vzhledem k nově nastupující vládě, která se uprchlíkům zdráhá vyjádřit podporu?
Podle organizátora Petra Pijáčka největší síla události spočívá v manifestaci lidské jednoty, která přesahuje křesťanskou ekumenu či mezináboženský dialog a směřuje k univerzálnímu bratrství a sesterství: „Potřebujeme zažít jednotu, která překračuje naše náboženské, občanské, národní a etnické zázemí, ze kterého přicházíme. V době, která ujíždí na nenávisti k příchozím, vidím jako potřebné ozvat se a modlitební přítomností dát vědět, že s tímto duchem doby nesouzníme.“
Postavení uprchlíků se podle Pijáčka bude dále výrazně zhoršovat v důsledku plánovaného snižování podpory, které avizují vládní strany. Jako protiváhu vnímá právě posílení občanské společnosti i skrze vytváření platforem pro setkávání: „Samozřejmě pomůže jakákoliv dobrovolnická, finanční, materiální podpora. To hlavní, o co ale jde, je rozvoj a prohloubení vztahů, navázání nových aliancí pro náročnou dobu, která přichází. Zvládneme ji lépe, když budeme držet pospolu. Organizujme se, je třeba se probrat a začít konat,“ zdůrazňuje.
Hrozbu války dnes Pijáček považuje za velmi reálnou a varuje před spoléháním se na staré jistoty. „Betlémský příběh burcuje k radikální solidaritě, není možné opájet se mdlým vánočním kýčem, když čeští vrcholní představitelé politické a církevní moci aktivně šíří nenávist, případně příliš hlasitě mlčí a nebrání ty nejvíce zranitelné,“ uzavírá.
Zpětná vazba od účastnic a účastníků podle něj potvrdila, že podobná modlitební setkání na symbolická místa ve veřejném prostoru patří. V návaznosti na událost vzniklo také ekumenické prohlášení ve formě petice, kterou můžete podepsat i vy zde na tomto odkaze.
