Vrcholem tragédie křížových výprav nebylo jen násilí samo, ale způsob, jakým bylo ospravedlňováno. Jakmile se moc začne zaštiťovat Bohem, stává se lež ctností a agrese údajným dobrem. Stejný vzorec dnes znovu prorůstá veřejným prostorem – jen jiné časy, jiní aktéři, stejná manipulace.
Tento text vznikl původně jako proslov na demonstraci, která se konala 18. září 2025 před Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v Praze na podporu studujících a pedagogů na Katolické teologické fakultě. Pro účely publikování byl mírně upraven.
V roce 1095 vyhlásil papež Urban II. křížovou výpravu proti „bezvěrcům“, kteří údajně zabraňovali křesťanským poutníkům v cestě do Svaté země. Urban vojenskou výpravu popsal ne jako útok, ale jako obranu, ne jako akt násilí, ale jako projev spravedlnosti. Petr Poustevník měl v reakci na papežův proslov provolat „Bůh to tak chce!“.
Asi nebudu působit přehnaně sebevědomě, když si dovolím nesouhlasit. To, co následovalo, nemohl Bůh křesťanů chtít: antižidovské pogromy v rámci Svaté říše římské, násilí a drancování Bělehradu či Konstantinopole, smrt 25 000 křižáků z první „lidové“ armády a vyvražďování obyvatel po dobytí Jeruzaléma v roce 1099. Židé, kteří se uchýlili do jedné ze synagog byli upáleni zaživa a v ulicích se zabíjelo bez rozlišování věku či pohlaví. Jednalo se o jeden z nejtemnější momentů v dějinách lidstva.
Překrucování reality
Ovšem Urban II., Petr Poustevník a jejich spojenci akci představovali jako vynucenou agresí a nenávistí „těch druhých“, v tomto případě Seldžuků. Údajná křesťanská reakce byla popisována jako něco morálně správného, a dokonce ctnostného, a to nejen před výpravou, ale i po ní. Jinými slovy násilí páchané nabezbranných, nezměrné lidské utrpení, vraždění menšin – to vše bylo prezentováno pozitivně, a ještě navíc jako „vůle Boží“.
Cílem tohoto textu pochopitelně není vstoupit do komplexní vědecké debaty na téma křížových výprav – rád toto privilegium přenechám jiným. Rád bych ale upozornil na prvek, který se čím dál intenzivněji projevuje v naší společnosti. Tedy překrucování reality, aby se obhájilo často nepřijatelné chování. Stejně jako v případě Urbana II., který měl možná skutečně mimo jiné i ambice chránit poutníky, ale který výpravu koncipoval především z ekonomicko-mocenských důvodů, stojíme dnes opakovaně tváří v tvář lži a jen těžko se hledají nástroje, jak se jí bránit.
Za Boha a jeho vůli mohou lidé skrýt ty nejrůznější ambice a cíle. Ve střední Evropě dnes naštěstí žádná srovnání s tragédií křížových výprav nenacházíme. Avšak se situacemi, kdy se agrese schovává za údajně dobré úmysly, jimž prý žehná sám Bůh, se bohužel setkáváme často. „Kulturní války“, které se dostaly do módy, totiž fungují velmi podobně: vybrané zájmové skupiny, které se nebojí manipulovat ostatními v jejich neprospěch nebo je rovnou utlačovat, se skrývají za prázdné věty, lži a Boha. Jejich rétorika a sebejistota je tak působivá, že dokáže zmást i některé kriticky myslící lidi. A to všechno pro naši společnost znamená velké ohrožení.
Prohlášení nahánějící strach
Bůh se stal „záštitou“ i v nedávných událostech na Katolické teologické fakultě UK. Ti, kteří fakultu dovedli do stavu nucené správy, neváhali tvrdit, že vše činí pro dobro studujících (které přitom neměl kdo učit), a jsou vedeni vysokými morálními důvody. V pozadí totiž zaznívala myšlenka, že jde o ušlechtilý boj s děsivým nepřítelem, údajnými „liberály“ a „neomarxisty“, kteří ohrožují samotnou existenci katolické církve.
Jaké byly skutečné motivace, je pro mě záhadou, manipulativní diskurz a explicitní lži, které celou kauzu doprovázely, stejně jako velmi ostré reakce ze strany „konzervativního“ křídla české katolické hierarchie však nahánějí strach. Jde totiž podle mého názoru o signály, že v naší společnosti je něco v hlubokém nepořádku.
Návod na snadné řešení neznám, jsem ale přesvědčen, že situace na každého z nás klade zásadní a nevyhnutelný nárok: poctivě rozlišovat a nenechat se překřičet těmi, kteří přesně „vědí“, „že to tak Bůh chce“.
Autor působí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Autor: Prof. Ivan Foletti
Zdroj: Universum – redakčně upraveno
