Dominik Duka byl mužem pevných postojů a nekompromisních slov. Nebál se mluvit nahlas, a proto budil obdiv i odpor. Přesto po sobě zanechal otázky, které nikdy nevysvětlil – ne o víře, ale o tom, proč dokázal pojmenovat jen některá zla a jiná míjel mlčením.
Když jsem byl požádán, abych napsal něco o Dominiku Dukovi, moje první reakce byla, že už bylo řečeno všechno – od nenávistných hejtů až po oslavné ódy. Nechci přidávat další zbytečná slova, jen si dovolím krátkou úvahu, která mě v souvislosti se zesnulým kardinálem napadala už za jeho života.
Přiznám se, že i když jsem se s ním několikrát při různých akcích setkal, nikdy jsem nevyužil příležitosti zeptat se ho na věci, které mě zajímaly. Nebylo to ze strachu z kardinála – v osobním kontaktu byl mimochodem velmi příjemný – ale z obavy, aby moje otázka nebyla vnímána jako provokace.
Myslím, že alespoň v jedné věci by se shodli ti, kdo ho obdivovali, i ti, kdo ho rádi neměli: kardinál Dominik Duka se nebál své názory říkat nahlas – jak za normalizace, tak i po roce 1989. A právě to vyvolávalo tolik vášní.
Netajil se obavami z toho, čemu říkal progresivistická ideologie. Tím se ale často dostával do opačného extrému. Byl to jeho pevný postoj – a kdo jsme my, abychom ho za to soudili?
Jen mi vždycky nebylo jasné něco jiného: proč se se stejnou razancí nezastával obětí zneužívání v církvi ani se nevymezoval vůči těm, kteří byli napojeni na Rusko, rozeštvávali společnost nebo se hrubě vyjadřovali vůči menšinám? Proč se nedistancoval od těch, kdo svým životem i postojem šli proti křesťanskému étosu, který sám hájil?
Mnozí ho obhajovali slovy, že křesťan má být pro všechny. Nepochybně ano. To se však nevylučuje s potřebou pojmenovávat zlo a nehrát si na to, že neexistuje.
Kardinál Duka viděl zlo na jedné straně politického a kulturního spektra, na druhé nikoli. A to mě vždy mátlo. To, co píšu, není soud, ale otázka, kterou jsem se mohl zeptat – a nezeptal.
Snad se na ni jednou zeptám, až se setkáme u Pána. A možná po sobě i já zanechám podobně mnoho otázek a neporozumění.
