Blíží se nám volby. Ve vysílání našeho rádia se politickým tématům snažíme vyhýbat – vycházíme přitom ze zkušenosti, že politika má mimořádnou schopnost lidi rozeštvávat a štěpit společnost. Rádi bychom přinášeli prospěch všem. Vždyť jsme tu proto, abychom přinášeli Kristovo evangelium, dobrou zprávu Boha vtěleného v Ježíši, který je, jak říká apoštol, „zachráncem všech lidí“. Že tu nabídku někteří nepřijmou, to je jejich svaté právo od Boha, činí tak ale k vlastní škodě a k Boží lítosti.
Někdy se mi zdá, že je třeba se politického světa přece jen trochu dotknout; mám za to, že tomu tak je i teď. Nechci ale narušit naše zásady, nebudu proto nijak zmiňovat konkrétní politické subjekty. Nakonec, nějakou dobu už platí ochranná lhůta, kdy jsou vyjádření k volbám výrazně omezená i světským zákonem, který pokládám za nutné respektovat!
Jde mi o obecné skutečnosti, vyjadřované biblickým textem. Bible se politiky dotýká, někdy explicitně, jindy v podtextu, vždycky ale výrazně. Dobře totiž ví, že žádný člověk není izolovaným ostrovem. Apoštol to vyjadřuje výslovně, když se obrací k církvi a říká jí: „Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.“ O světě mimo církev to sice platí trochu jinak, v zásadě ale platí. Jsme s druhými lidmi i s celým tímto světem až příliš propojení.
Co říká evangelium k politické situaci? Stále mě fascinuje, že se Ježíš nikdy ani náznakem nevyjádřil k římské okupaci své země. A to Římané nebyli žádná holoubátka, život pod jejich vládou nebyl příjemný! Přesto se proti nim nikdy a nijak nevymezil, natož aby organizoval nějakou vzpouru, jak to od něj mnozí z jeho současníků evidentně očekávali. Bez ohledu na politickou orientaci učil lásce k bližním, dokonce i k nepřátelům. Apoštol to shrnul jasně: „Čiňme dobře všem!“ A tato biblická výzva zůstává platná až do dnešních dnů.
Když člověk poslouchá politické řeči, snadno získá dojem, že dobro všem nabízejí všichni. Jak se v tom tedy zorientovat? Kam se přiklonit?
Tady nám už Bible výslovně neporadí. Poskytne ale obecné rady a vyzve k respektu k vlastnímu svědomí. Civilně řečeno: Učí přemýšlet, nejednat bezmyšlenkovitě a jen podle pocitů, a vybízí k poctivosti. Jestli jsem o něčem přesvědčen, tak mám podle toho i jednat, bez ohledu na to, že se to některým nebude líbit.
Při rozvažování nás učí více sledovat skutky než jen naslouchat slibům. Ježíš to vyjadřoval jasně, i když obrazně: „Strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.“ Je dobré si pamatovat, kdo co a jak udělal. Pro nepoctivce je to nebezpečné. Vybavuji si, jak se říkalo za minulého režimu: „Co je nejlepší číst? Rudé právo. Co je nejhorší číst? Včerejší Rudé právo.“
Pokud jde o sliby jako takové, Bible učí: „Co slíbíš, to splň! Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš.“ Vím, že v politice je to těžké, lidé sliby očekávají a splnit pak není jen na tom, kdo slíbil, tím spíš je ale voličská opatrnost na místě.
A snad nakonec: Mám volit levici, nebo pravici? Mnozí křesťané mají za to, že křesťanský je pouze levicový způsob myšlení. Péče o slabé, obětavost, rovnost. Pak se ale člověk dívá na praxi levicově orientovaných, a často vidí dobré myšlenky, vysoké nasazení, krásné ideály, platit se to všechno ale musí z cizích kapes. Bible takový přístup nazývá krádeží.
Když se obrátím na pravici, potkávám důraz na odpovědnost, promyšlenost, samostatnost – samé chvályhodné vlastnosti. Vedle nich ale nejednou sobectví, izolovanost, nechuť ke kolektivní odpovědnosti. Bible k tomu řekne: „Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské.“V sobectví spočívá sama esence hříchu!
Co si z toho vzít? Neškatulkujme, rozhodujme se podle jednotlivých osobností, ne podle jejich masek ani štítů. Přitom dobře zvažujme, co opravdu víme, co máme ověřené a co je pouze naším dojmem, případně co jsme slyšeli z já nevím kolikáté ruky. A pojďme k volbám. I to patří k naší odpovědnosti za svět, ve kterém žijeme. Máme pocit, že veškeré úsilí nakonec přijde vniveč? To už je jiná věc, která už do naší bezprostřední odpovědnosti nepatří. To řešit nemusíme. Důležité je udělat, co je na nás.
Za Rádio 7: Petr Raus
