Vražda Charlieho Kirka je tragédií, která vyvolala vlnu emocí i nekritického obdivu. Připomeňme si však, že ani vražda nemůže být důvodem k přepisování reality veřejného působení. Zavražděný Kirk totiž nebyl v žádném ohledu umírněný křesťanský aktivista.
Následující text v žádném případě nechce přilévat olej do ohně polarizované společnosti. Zdá se mi ale nutné reagovat na četné komentáře a příspěvky (nejen) na sociálních sítích, které sdílejí Kirkovy citace týkající se křesťanské víry, či jeho motivační hesla, a vytvářejí tak dojem, že byl konzervativní aktivista mírumilovným obhájcem křesťanských hodnot. Představu ještě umocňují ukázky Kirkových přívrženců, jak se za něj i jeho rodinu společně modlí. Tento obraz však není úplný.
Vražda Charlieho Kirka je samozřejmě těžkým zločinem. Ve veřejném prostoru se – pro mě nepochopitelně – těžko přijímá postoj, který odsuzuje jak Kirkovu vraždu, tak jeho názory a veřejné působení. Kdokoli polemizuje s Kirkovým obrazem hrdiny, jenž prý odvážně diskutoval a snažil se obnovit americký smysl pro křesťanství, tradiční rodinu a další hodnoty, jako by jásal nad jeho násilnou smrtí. Podobně scestné je však označovat Kirka za neofašistu.
Výroky v žádném ohledu umírněné
Bezprostředně po atentátu byl Kirk v médiích emotivně představován jako obratný řečník, milující manžel a otec malých dětí. Taková prvotní reakce je pochopitelná – jak těsně po útoku, tak po jeho smrti. Pro pochopení rozsáhlé společenské reakce však tato charakteristika nestačí. Kritiku Kirkových postojů nelze jednoduše zařadit mezi nenávistné či nelidské komentáře.
Lze tedy za kritikou Kirka najít pravdivá fakta, o která se negativní (někdy až nenávistné) soudy opírají? Charlie Kirk nebyl umírněný konzervativec. Mnohé jeho výroky byly extremistické, polopravdivé nebo jinak zavádějící. Absolutně se vymezoval proti potratům a zacházel přitom do takových odpovědí, že kdyby jeho dceru v deseti letech znásilnili, na potrat by ji v žádném případě neposlal. Potraty přirovnával k holokaustu a označil je za ještě horší. Nekompromisně se stavěl proti homosexuálům i trans osobám – uplatňoval na ně v otázkách sexuality „boží zákon“ a naznačoval, že takový dokonalý boží zákon zpřítomňuje starozákonní Leviticus 20,13, v němž se píše o usmrcení takto orientovaných.
Při konfrontaci s novozákonním příkazem lásky odpovídal, že je třeba brát v potaz nejen text Bible, ale i celou církevní tradici, ačkoli paradoxně některá jeho tvrzení stojí na fundamentalistickém, selektivním a doslovném čtení Písma. Považoval za výchovné, aby se děti bály svých rodičů. Popravy by podle něj měly být veřejné a vysílané televizí a za jistých okolností by je měly sledovat i děti, protože to pro ně může být svého druhu iniciace. Na účet Taylor Swift prohlásil, že ženy by měly být podřízeny svým mužům a odmítnout feminismus.
Byl Kirk rasista, nebo dokonce fašista?
Ač opakovaně odmítal nařčení z rasismu, je autorem nejednoho rasistického výroku. Například uvedl, že kdyby údajně viděl černošského pilota, obával by se, zda je dostatečně kvalifikovaný. Tvrdil, že po amerických městech se čím dál častěji poflakují černoši, kteří si z legrace vybírají jako své cíle bělochy. Prohlásil, že prominentní černošské ženy nemají mozkovou kapacitu na to, aby je bylo možné brát vážně.
Na druhou stranu Kirk opakovaně zval do organizace Turning Point USA (kterou spoluzaložil) také gaye a veřejně se přátelil s některými černošskými konzervativci (např. s komentátorkou Candace Owens). Mimochodem Turning Point USA, v níž Kirk do své smrti působil jako výkonný ředitel a která od svého založení usiluje o šíření konzervativních hodnot především mezi studenty, se k roku 2023 rozrostla v organizaci s pozoruhodným příjmem 85 milionů dolarů.
Charlie Kirk tedy nebyl fašista, jak se občas objevuje, nicméně mnohé jeho názory jsou nacionalistické. Jeho časté představy o ideálním státu vykazují klerofašistické rysy. Podle něj neexistuje oddělení církve od státu – je to výmysl a fikce. Křesťané by měli vést klíčové pozice nejen ve vládě, ale i ve školství, médiích a byznysu. Kirk se zasazoval o jistou nadvládu křesťanů, což posiloval výroky o nutném „vyčištění církve od wokeismu“, „boji za svobodu“ a „probuzení věřících k biblické odpovědnosti“.
Právo na zbraně za mrtvé stojí
Vlastnění zbraní považoval Kirk za téměř posvátné právo a absolutně bránil druhý dodatek americké ústavy. Navzdory zintenzivňujícím útokům na veřejné instituce včetně škol tvrdil, že právo na zbraně „za mrtvé stojí“. V tomtéž duchu by se dalo pokračovat s Kirkovými názory ohledně migrace či islámu. Šířil mnohé misinformace i vyložené dezinformace: prezidentské volby v roce 2020, v nichž Trump prohrál, označoval za podvod; podílel se na šíření polopravd či nepravd o účincích vakcín proti covidu-19.
Byl Kirk obratný a férový debatér? Obratný bezpochyby, ač nebyl vysokoškolsky studovaný. Objížděl univerzitní kampusy (které podle něj prakticky kompletně ovládla levice) a debatoval se studenty – často s výzvou „Prove me wrong“ („Dokaž mi, že se mýlím“). V mnoha ohledech férový byl: protistranu obvykle nechával bez přerušování hovořit a zpravidla vystupoval slušně.
Nicméně pokud s ním zhlédnete více debat, zjistíte, že spíše než diskutovat přišel upevnit své názory a šířit hodnoty a politiku Republikánů. Neviděl jsem video, kde by přiznal argumentační porážku. Což se může zdát jako obrovská výhra – Kirk jako neporazitelný rétor. Pravdou ovšem je, že mnohdy spíše využíval různých zkreslení (konfirmační zkreslení, vyhýbání se přímé odpovědi, emocionálně nabité reakce, snaha mít vždy poslední slovo apod.). A rozhodně neplatí, že by vždy doložil pravdivost svých tvrzení. Debaty zveřejňované jeho kanálem nebo přes Turning Point svým výběrem a případným střihem ještě posilují zavádějící pocit, že Kirk byl brilantní řečník, který „udolal“ protivníka lepšími fakty a pravdou.
Zavádějící argumentační linie je patrná například v reakci na zmíněný příklad, zda by Kirk poslal svou znásilněnou desetiletou dceru na potrat. Po krátké záporné odpovědi pokračoval tak, aby odvedl pozornost: ať si oponentka představí dvě děti – a že přece není zjevné, které z nich je výsledkem znásilnění a které nikoli. To je však vzhledem k položené otázce úplně scestné. Neúplnost obrazu „neporazitelného řečníka“ výstižně ilustrují i debaty se studenty na Oxfordu a Cambridgi. Příkladem může být jeho vystoupení na Cambridgi, kde se ukázalo, že mnozí studenti ho dokázali argumentačně předčit. Kirkova tendence trvat na posledním slovu vyvrcholila poznámkou „You guys are easy“ („S vámi je to snadné“), která spíše než sílu jeho pozice dokládá aroganci.
Trump po atentátu nesmiřuje, naopak živí nenávist
Projev prezidenta Trumpa v reakci na vraždu Kirka měl daleko od projevu státníka, jenž má uklidňovat vypjaté situace a co nejvíce mírnit dopady krizí. Pochopitelně Kirkova smrt musela Trumpa osobně zasáhnout – dobře se s ním znal a díky němu získal obrovské množství mladých voličů. Přesto se člověk na jednom z nejmocnějších postů světa nemůže nechat vést výlučně osobním vztahem. V projevu Trump zcela neprůkazně obvinil politickou levici ze spáchaného násilí i z rozdmýchávání nenávisti v posledních letech.
Místo snahy o zmírnění dopadů tragédie americký prezident ještě prohlubuje již vyhloubené příkopy. Na okraj se sluší poznamenat, že tím zcela překryl i časté útoky na demokratické politiky a veřejné činitele z posledních let (příklady zde). A především skutečnost, že podle dat z roku 2024 byly třetím rokem po sobě všechny extremistické vraždy spojeny s pravicovými, nikoli levicovými extremisty; mnohé z obětí měli na svědomí bělošští supremacisté.
Výraznější násilnickost krajní pravice oproti krajní levici je patrná i v delším horizontu od 90. let (podle uvedené studie je v rozmezí 1990–2018 krajní pravice zodpovědná za 89 % politicky motivovaných vražd).
Pravicoví občané, kteří se pouze mírumilovně modlí za Kirka a jeho rodinu, tedy také nepředstavují celistvý obraz. Na sítích se objevují nenávistné a obviňující komentáře na adresu levice. Současně kolují lživé informace o údajných poctách Kirkovi od celebrit, jako je Mick Jagger a mnozí další.
Český ohlas Kirkovy vraždy: Dukova problematická zádušní mše
Přesto takového jediného výkladu, že Kirkovi přívrženci reagují v milionech modlitbou či zpěvem, se ve své homilii držel i kardinál Dominik Duka, který 16. září sloužil zádušní mši za Kirka v pražském Týnském chrámu. Prosby, které zazněly, skutečně citlivě zahrnuly do modliteb nejen Kirka a jeho rodinu, ale také zavražděnou Ukrajinku Irynu Zarutskou, demokratickou političku Melissu Hortmanovou a zastřelené děti v katolické škole v Minneapolis.
Přesto celá událost představovala politický akt – už jen tím, že ji inicioval pražský zastupitel KDU-ČSL Jan Wolf (KDU-ČSL se od jeho iniciativy distancovala). Přítomna byla elita české (extrémní) pravice včetně Jaroslava Foldyny, Jindřicha Rajchla či bývalého předsedy soudně rozpuštěné neonacistické Dělnické strany Tomáše Vandase. Katolické noviny na Facebooku označily přítomnou atmosféru za podobnou té v revolučním roce 1989, kdy se lidé už nebojí a přestali se schovávat – zcela nepochopitelně.
V kázání Duka označil Kirka za odvážného a čestného muže, který zápasil o hodnoty jako rodina, rod, národ či dítě. Zároveň však přiznal, že až do atentátu o Kirkovi nikdy neslyšel. Nechyběla bagatelizace obětí v Gaze. Těžko se tak za proběhnutou bohoslužbou hledá pouhá snaha o uctění zemřelého – spíše šlo o projev politické preference i o „ekumenickou otevřenost“ (Kirk byl evangelikál). Nabízí se otázka, proč byla zádušní mše sloužena právě za Kirka a ne například dříve za zmíněnou demokratickou političku Hortmanovou nebo křesťanské oběti jiných útoků.
Téhož dne v rozhovoru pro ČT24 se Duka odmítal vyjadřovat ke Kirkovým kontroverzním výrokům a bránil jej tvrzením, že to byl „člověk se svým vývojem“. Hovořil také o „zdivočení české společnosti“ a nutnosti být věren pravdě v politice.
Shrnutí
Charlie Kirk měl daleko k umírněnému křesťanskému aktivistovi. V lepším případě byl neústupným zastáncem křesťanského nacionalismu, jehož postoje často samotnému křesťanskému učení odporovaly. U hodnocení jeho vlivu je nutné mít na paměti, že slova mohou být také zbraněmi a působit rozkol i násilí. Bylo by žádoucí, aby blížící se sněmovní volby neovlivnili Kirkovou smrtí případně mobilizovaní velmi konzervativní přívrženci ani dezinformace přicházející ze Spojených států, jejichž zdrojem je často právě konzervativní křesťanská pravice.
