Tak nám to už zase začalo. Blíží se léto – a po něm podzimní parlamentní volby. Skoro si nejde nevšimnout snahy politických stran upoutat pozornost: vizuální smog na plakátovacích plochách, billboardy podél silnic a letáky ve schránce. A to máme teprve květen! Nechci ani domyslet, co přijde v září.
K volbám chodím ráda a považuji to za velkou výsadu. Ani mě nenapadlo, že bych někdy volit nešla. Skutečně pročítám volební programy, sleduji debaty kandidátů a jejich důvěryhodnost, porovnávám názory svých oblíbených komentátorů. A snahu politických stran upoutat mě něčím jiným než obsahem považuji za neomalenost.
To si vážně myslí ti pánové v oblecích s kravatami, kteří zírají z plakátů, že mě tím přesvědčí? Proč bych je měla volit? A ta hesla!
Na straně lidí! Existuje vůbec něco bezobsažnějšího? V reklamním oddělení to museli vymýšlet fakt dlouho. Chlapík v obleku na straně lidí. No dobře – takže není na straně koho? Marťanů? Nelidí? Zvířátek? Tohle heslo snad ani nejde pochopit. Prostě říká: Nikdo vám nedá tolik, co já vám slíbím.
A pak jiné, které mě přímo naštvalo: Bydlení místo zbrojení. Vedle fotka dámy, která byla kdysi ministryní sociálních věcí. Za jejího působení se v oblasti bydlení neposunulo vůbec nic. Byla aktivně proti sociálnímu bydlení. Teď navrhuje přesunout peníze z obrany do bytové výstavby. To jako až nás obsadí ruská armáda, aby měli vojáci kde bydlet? Kde ta paní žije? Nevšimla si, co se děje v Evropě, pár set kilometrů od našich hranic? Někoho tak nezorientovaného přece nelze brát vážně.
Před minulými volbami jsem projížděla malou vesničkou na jihu Moravy. Na jednom plotě tam visel obrovský plakát, že jedna strana ochrání obyvatele před nebezpečnými migranty na jejich ulicích. Hm – v té vesnici ani žádné ulice nebyly. A migranty tam neviděli snad nikdy. Ale poutač měli obří.
Často mám pocit, že si ze mě politické strany dělají legraci. Nebo mě mají za úplnou hlupačku. Obojí mě dráždí. Copak se to nedá dělat jinak?
Ale hele – dá. Jedna z politických stran se rozhodla vést kampaň pomocí dobrých skutků. Neinvestují do billboardů, ale pomáhají lidem v nouzi. Už jsem četla reakce: Neetické! Nesystémové! A kdovíjaké ještě. Ale tisknout hlouposti, nebo rovnou lži, na plakáty – to je prý etické a systémové?
V předvolební kampani přece nejde o systémová řešení problémů. Jde o upoutání pozornosti. A pokud už má někdo potřebu v kampani něco rozdávat, ať raději pomůže konkrétnímu člověku, než aby lhal o svých oponentech. Jasně, tím se neřeší sociální politika státu – to dá rozum. Ale předvolební kampaň?
Letáky a koblihy jsou také nesystémové. A přesto je rozdávají. Mně pomoc konkrétním lidem smysl dává. Dovedu si představit, kolik lidí bude nadávat, že oni vybráni nebyli a že jsou přece také potřební. Inu, v loterii taky nevyhraje každý.
Ještě nevím, jestli tu stranu budu volit. Ale mou pozornost už má.
