Papež František jako satanista, rudé boty šité z lidské kůže, tajné spojení s Hitlerem – konspirační svět se nevyhýbá ani nejvyšší katolické autoritě. Dezinformační útoky na papežský úřad mají přitom dlouhou historii sahající hluboko do dob studené války. Proč jsou papežové častým cílem fake news, co mají společného staré sovětské metody s dnešními bizarními teoriemi a jak ovlivňují naše podvědomí?
Už krátce po skončení druhé světové války dne 7. 6. 1945 na příkaz diktátora Stalina Rádio Moskva odvysílalo program, v němž byl soudobý papež Pius XII. obviněn z mlčení k nacistickým zločinům a označil jej chytlavou a těžko smývatelnou nálepkou „Hitlerův papež“. Tato kampaň však nezískala širší podporu, neboť Pius XII. měl světovou reputaci jako morální autorita, která se v rámci svých možností osobně zasloužila o ochranu Židů a dalších pronásledovaných během války. Pius XII. byl tehdy ještě pro Stalinovy tajné služby velká ryba.
Soustředili se tedy na pošpinění některých biskupů, typickým příkladem je chorvatský arcibiskup Alojzije Stepinac. Ve spolupráci s Titovými tajnými službami připravil sovětský důstojník Vyšinskij sérii zcela smyšlených obvinění, která Stepinace překreslila k nepoznání – místo statečného kritika nacismu, ustašovského teroru a obránce Židů i křesťanů ho prezentovali jako kolaboranta a spojence zla. Stepinac dožil v ústraní po letech pronásledování jugoslávskou komunistickou policií sice nezlomen, jeho jméno však bylo i za hranicemi poznamenáno hanlivou nálepkou „kontroverzní kardinál“, která měla zastřít skutečnou povahu jeho činů a morálního postoje. Podobný postup sovětské složky v 50. letech úspěšně zopakovaly u několika dalších církevních hodnostářů.
KGB se snažila navázat na předchozí taktiky a využít získané zkušenosti v další rozsáhlé operaci, jejímž cílem se tentokrát stalo samotné vedení západní církve.
Příhodný čas nastal po roce 1958, kdy zemřel papež Pius XII. Příhodný proto, že mrtví se nemohou bránit. V únoru 1960 schválil Nikita Chruščov operaci s krycím názvem „Seat 12“, jednu z největších a nejsofistikovanějších dezinformačních kampaní historie, která mířila na morální autoritu Vatikánu, trvala dlouhá desetiletí a lživě ovlivnila mínění milionů lidí nejen v komunistickém bloku, ale i na Západě. Její smyšlený obraz se v některých kruzích traduje dodnes
Operaci řídil generál Ivan Agajantis, šéf oddělení dezinformací KGB. Konspiraci chtěl dát robustní základ, aby nebyla zapomenuta jako Stalinovo tlachání do rádia před 15 lety. Jeho plán ležel v padělání vatikánských dokumentů, které měly následně diskreditovat hlavu katolické církve Pia XII. spouprací s tehdy nejodpornějším myslitelným zlem, který poválečný svět znal – s nacismem.
Do vatikánských archivů ale Rusové tehdy přístup neměli a bylo by nápadné, kdyby o něj usilovali. Šli na to tedy oklikou přes rumunskou tajnou službu DIE, jejimž důstojníkem byl i Ion Mihai Pacepa, pozdější přeběhlík na Západ, který o akci doložil konkrétní podrobnosti. Pacepa, tehdejší zástupce šéfa rumunské mise v Západním Německu, byl pověřen získáním přístupu k archivům pod záminkou obnovení diplomatických vztahů mezi Rumunskem a Svatým stolcem. Vatikánu bylo nabídnuto obnovení vztahů a bezúročná půjčka ve výši jedné miliardy dolarů na 25 let.
Díky těmto jednáním získali agenti DIE, vydávající se za kněze, přístup k archivům a během dvou let tajně pořídili kopie stovek dokumentů. Tyto materiály, byť samy o sobě nekompromitující, byly předány KGB, která je následně upravila, částečně zfalšovala a použila k podpoře své dezinformační kampaně. Tyto falzifikáty vykreslovaly Pia XII. jako lhostejného k utrpení Židů během holokaustu a jako skrytého sympatizanta a spolupracovníka nacistů, přestože realita byla přesně opačná.
Aby dezinformační akce měla skutečný úspěch, nemohla se opírat jen o jeden zdroj. Tento falešný příběh musely masy lidí na Západě slyšet z mnoha různých zdrojů u sebe doma a v mnohých variantách. KGB tedy podněcovala západní – zejména levicové a ke kapitalismu kritické – intelektuály a vlivné osoby, aby na dané téma psaly články, vedly polemiky, prováděly výzkumy… zkrátka aby se dané téma včetně umělých pochybností stalo v době bez internetu a sociálních sítí součástí širšího veřejného diskurzu.
Jedním z nejúspěšnějších počinů byl KGB nepřímo iniciovaný vznik západoněmecké divadelní hry autora Rolfa Hochhuta Zástupce (Der Stellvertretter), která měla premiéru v roce 1963 v Západním Berlíně. Pia XII. hra vykreslovala přesně podle sovětské propagandy a dočkala se věhlasu a mnoha repríz. Hra „Zástupce“ měla značný dopad na veřejné mínění, zejména mezi mladší generací, která neměla přímou zkušenost s válkou. Přispěla k šíření negativního obrazu Pia XII. a ovlivnila akademické i veřejné diskuse o jeho roli během holokaustu. Tento narativ přetrval desetiletí a dodnes ovlivňuje vnímání papeže ve značné části populace jako „spolupracujícího s Němci” nebo alespoň „kontroverzního“.
Tato komplexní dezinformační kampaň, která zahrnovala infiltraci Vatikánu, falšování vatikánských dokumentů a následné šíření propagandy prostřednictvím kultury, médií a intelektuálních kruhů, si vyžádala obrovské množství prostředků a dlouhá léta úsilí ze strany špiček komunistického zpravodajství. Jaký to mělo smysl? Proč právě papež?
Papež nebyl zvolen náhodou. Křesťanství znamená základní morální kostru západní civilizace, na které stojí a padá jeho ideová integrita. Katolická církev je nejrozšířenější a nejvlivnější církví Západu. A Svatý Otec, papež, je symbolem církve. Sovětský útok na papeže a jeho diskreditace byla útokem na samé srdce západního ideového života, protipólu komunistické moci.
Proč je dobré si připomenout tento pozapomenutý starý příběh? Protože Moskva, matka dezinformačního průmyslu, dodnes vychází z těchto kořenů. KGB se přejmenovala na FSB a SVR, ale její činnost plynule a kontinuálně se stejnými lidmi pokračovala dále. Oddělení dezinformací pod názvem „aktivní opatření“ („aktivnije měroprijatija“) nadále plánuje oddělení „Centrum 18 FSB“ a další složky.
Současné ruské útoky na Svatý stolec jsou už jen slabým odvarem monstrózní akce Seat 12“. Jednak proto, že současné Rusko už nemá tak obrovské finanční prostředky, které si mohl dovolit na ideologickou válku Sovětský svaz, ale zejména proto, že i západní společnost se za půlstoletí posunula. Značně se sekularizovala, takže náboženství a církevní autorita již pro společnost nejsou tak dominantními morálními silami, jak tomu bylo v 50. a 60. letech 20. století. Zkuste se začíst do aktuálních narativů proruských dezinformačních kanálů posledního měsíce, které se týkají skonu papeže Františka:
– „Papež ve skutečnosti zemřel o měsíc dřív. Zastupoval jej najatý herec.“
– „Červené papežovy střevíce jsou šité z lidské kůže.“
– „Papež František byl satanista, svobodný zednář, člen spiknutí světových elit s cílem zotročení a redukce světové populace.“
– „František poslouchal satanskou hudbu a tance, propagoval ideologii homosexualismu. Prohlásil, že ateismus a satanismus jsou platnými cestami k Bohu. Řekl, že pedofilové mohou najít místo v nebi. A trval na tom, že křesťanství musí splynout s islámem a vytvořit jedno světové náboženství.“
– „Papež může za válku na Ukrajině, protože na Euromajdanu tvořili víc než polovinu protestujících studenti katolické univerzity v Kyjevě, kteří to měli nařízeno.“
Na první pohled je patrný rozdíl mezi vědecky sofistikovanou sovětskou kampaní, která stála na uvěřitelných historických falzech, a touto snůškou bizarních klepů, kde se člověk chytá za hlavu a ptá se sám sebe, jak to vůbec může někdo brát vážně.
Jenže zdání klame, A i toto zdání vychází z nepochopení cílů. Současná snůška bizarních nesmyslů si neklade za cíl někoho přesvědčit, že papež skutečně nosí boty z lidské kůže. Útočí na naše podvědomí, snaží se ho rozptýlit, fragmentovat, odvést pozornost jinam. Když nyní uvidíte snímek papeže, mimoděk se vám místo pocitu morální autority a respektu sveze pohled na jeho boty a na mysli vyvstane vzpomínka na tu šokující perverznost, kterou již nikdy z hlavy nedostaneme ven. Když uslyšíme zmínku o jeho konci, vzpomeneme si na pochybnost ohledně doby jeho skutečné smrti. A tak dále. Tento kaleidoskop bizarních střípků posouvá naše vnímání a pocit z papeže jinam, než jsme ho původně chtěli mít my, někam tam, kde ho chtějí mít oni, jejich tvůrci. Celkově pak tvoří jakousi informační mlhu, nejasný pocit, že jeden nikdy neví, jak se věci skutečně odehrály, že se nedá věřit ničemu a nikomu.
Současným Ruskem inspirované dezinformační akce nijak zvlášť na papeže nemíří. Současnými morálními a ideovými autoritami Západu jsou spíše ideály demokracie, některé elity a zejména věda. Proto se snaha o znevěrohodnění napíná právě tam – na kompromitaci liberální demokracie, národních elit, institucí a vědeckých poznatků. Zažíváme epidemii zpochybňování vědců, lékařských poznatků o očkování, nezávadnosti technologií (5G vysílače), dokonce kulatosti Země.
Když si uvědomíme, že nové technologie internetu, sociálních sítí, umělé inteligence s miliony falešných profilů dokážou šířit dezinformace za skutečně mikroskopický zlomek ceny oproti sovětské éře, dostáváme obraz mnohem účinnějšího nástroje k ovlivnění milionů lidí než sovětské podplácení tvůrců divadelní hry.
Zdroje: Manipulátoři, Denik.cz, Aktax
