Na lži byl zosnován pád prvního člověka i každý druh otroctví a ponížení. Bůh to všechno věděl, a proto přišel v Kristu, aby vydal svědectví pravdě o podstatě člověka, o jeho životním smyslu a cíli. Poznání a žití toho všeho činí lidi skutečně volnými. Hledajícího spolehlivě povede Boží slovo, bude-li se ho držet a bude-li ho žít.
Je mnoho názorů na život, ale pravda je jedna. Tak jako je mnoho dveří v mnoha domech, ale jen jedny jsou od pravého domova. Najděme ten správný klíč, hledejme ty pravé dveře. Otevřeme je a vejděme…Vždyť každý z nás touží po pravdě a po svobodě. Přejeme si být volní a nezávislí, a přitom žít skutečnost bez sebeklamu a omylu.
Pravda osvobozuje! Na lži byl zosnován pád prvního člověka. Na lži byl vybudován každý druh otroctví a ponížení. Bůh to všechno věděl, a proto přišel v Kristu, aby vydal svědectví pravdě. Je to pravda o podstatě člověka, o jeho životním smyslu a cíli. Poznání a žití toho všeho činí lidi skutečně volnými.
Hledajícího spolehlivě povede Boží slovo, bude-li se ho držet a bude-li ho žít. Kdo jen mluví, je prázdný, ale ten, kdo žije to, co říká, je hodnověrný a přesvědčivý. Chtějme teď poznat sami sebe. Jací jsme a co v nás je? Kde je to naše snadno zranitelné místo? Co žijeme a v čem nejednáme dobře? Kde je naše otroctví?
Svědomí se ozývá, ale hlas Boží doznívá: „Když vytrváte v mém slovu, jste opravdovými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ Ke svobodě nestačí jen otevřít klec, ale také je třeba odklidit každou past, do které bychom se mohli chytit.
Když měl Mahátma Gándhí patnáct roků, ukradl svému otci zlatý náramek, aby zaplatil dluhy. Měl výčitky svědomí a vina ho velmi tížila. Nemohl to unést, ale také neměl odvahu jít za otcem a svěřit se mu. Vzal tedy papír a všechno tam napsal i s tím, aby ho potrestal. Třásly se mu ruce, když odevzdával tatínkovi dopis. Pak se posadil naproti němu a s napětím pozoroval, co bude dál. Čekal, že se otec rozhněvá, že bude zle… Otec si přečetl první stránku a pak druhou. Chlapec viděl, jak mu vytryskly slzy a stékaly po tváři jako kapky perel. Pak zavřel oči, jako by trpěl bolestí. Potom je otevřel, dopis roztrhal, vzal chlapce do náručí, přitiskl ho k sobě a šeptal: „Teď už je zase dobře“. Od té doby Gándhí už nic v životě neukradl.
