Představte si knihu, kterou byste si za normálních okolností nikdy neotevřeli. Název jako vystřižený z marketingového manuálu, slova jako „superschopnosti“ a navrch manažerská beletrie. Přesně to jsem udělala – a nelituji toho. Kniha Patricka Lencioniho totiž překvapivě nabízí víc než generické poučky o výkonnosti. Pomáhá porozumět sobě, kolegům i domácnosti – a to bez ezoteriky a bez zvířecích metafor.
Název knihy, který začíná číslovkou, mě nikdy nepřitahoval. Když ještě navíc v následujících slovech zahlédnu něco jako „superschopnosti“, knihu rovnou odkládám. Na tohle mě nenachytají, říkám si v duchu, kdepak nějaké superschopnosti. Kdysi dávno, snad někdy v devadesátých letech, jsem dělala korektury spousty leadershipových příruček a od té doby se jim tak trochu vyhýbám. Ale řekla jsem si, že možná o něco přicházím.
Do četby knihy Patricka Lencioniho jsem se pustila bez velkého nadšení. Většinu knihy zabere příběh. Čte se to rychle, popis poměrů ve firmě je výstižný a myslím si, že každý, kdo pracuje na podobném místě, si jistě dovede představit situaci ve své kanceláři nebo firemní kuchyňce, kde se probírají pracovní záležitosti, stěžuje se na šéfa nebo na kolegy a na práci.
Pro ty, kteří potřebují věci vysvětlit na konkrétním příběhu, je tu beletristická část. Kdo ale nemá čas ani trpělivost a ví, o čem je řeč, může klidně přeskočit rovnou na závěrečnou kapitolu. Ta je stručná, úderná a zabírá sotva pětinu knihy.
Zpočátku jsem měla dojem, že podobně zpracovaného tématu využití přirozených schopností pro týmovou spolupráci se chopila už spousta koučů a psychologů a že snad už ani nelze objevit nic nového. Nicméně autorovi se podařilo podle mého názoru zobecnit týmové role na šest základních typů, které na sebe vzájemně navazují a jsou spolu propojeny bez nějakých zvířecích alegorií nebo barevných typů.
Pomocí statistiky výzkumů, které mohl provést po zveřejnění svého šestitypového objevu, dokázal posunout svou teorii k ještě lepšímu zobecnění v podobě poměrně jistého zjištění ohledně počtu superschopností na jednu osobu. Díky množství lidí i firem, které se zajímaly o tento objev a jeho praktické využití, mohl Patrick Lencioni stanovit vyšší pravdivost svých teorií.
Moc se mi líbí, jak je to lidské. Prostě v něčem vynikáte, a když se „tím svým“ zabýváte, ožijete a váš vnitřní plamen poskočí. Nikdy vás to nevyčerpá, prostě vás to nabíjí. V něčem jste docela dobří a jde vám to, avšak váš vnitřní oheň po čase slábne, váš entuziasmus vyprchává a jste rozhození. No a samozřejmě jsou oblasti, v nichž vám to nejde. Určitě je můžete zvládnout, ale nehoříte, nic nevyzařujete a víc energie vložíte, než získáte. V těchto oblastech nemůžete dlouhodobě působit, ztratili byste sami sebe, zničilo by vás to. Jak jasné, že?
Člověk má pocit, že jde o naprosté samozřejmosti. A pak se rozhlédnete a velmi zřetelně si uvědomíte, že ne. Po přečtení této knížky jsem se ocitla na konferenci pro ženy a snad v každém rozhovoru, který jsem tam vedla, se mi zdálo vhodné na knihu a principy v ní obsažené upozornit.
Vydavateli Návratu domů říkám: Nemáte zač. Aplikovatelnost šesti pracovních superschopností je totiž mimořádně široká. Nejde jen o firemní nesoulad a výkonnost nižší, než by se dalo očekávat, či církevní prostředí, kde jakoby jednoduché věci nevysvětlitelně drhnou. Jde například také o vaši domácnost. Můžete totiž s osvobozujícím uvolněním zjistit, že vaše domácnost v nastavení vašich superschopností potřebuje paní na úklid.
Některé knihy prostě svou obálkou klamou. Buď slibují příliš, nebo je podceníte. Číst se vyplatí.
