Žena představuje něco, co muž sám o sobě nemá, co mu Hospodin vzal. A naopak. Jsou odlišní, patří ale k sobě, doplňují se. Teprve ve svém spojení tvoří celek, skutečného člověka. A o to jde. Manželství, jak mu rozumí Bible, je společenství dvou lidí, kteří svou fyzickou komplementaritou tvoří člověka v jeho plnosti.
Dříve jsem ve své glose reagoval na výzvu k odvolání Aliance pro rodinu ze státních struktur. Slíbil jsem, že se k němu v ještě vrátím. To bych rád udělal dnes. Nemyslím teď na samotnou kauzu Aliance, myslím na téma manželství pro všechny. V připomínané petici zmíněno nebylo, v navazující facebookové diskusi se ale objevilo. Pochopitelně, představuje jedno z velmi žhavých témat naší doby.
Možná Vás už taky napadla otázka, kde je zakopaný pes. Na obou stranách barikády potkávám lidi, kterých si vážím, kteří mají přehled, kteří berou svět i svoji zodpovědnost za vlastní postoje vážně. Pokud myslím na křesťany, na obou stranách bojují lidé, kteří berou vážně i Bibli, pro mnoho z nich je normou, které podřizují svůj život. Na obou stranách, pokud myslím na alespoň trochu soudné bojovníky, potkávám ochotu přiznat homosexuálním párům všechna práva jako standardnímu heterosexuálnímu manželství. A přece se nemohou shodnout. Proč?
Určitou nápovědu mi ve zmíněné diskusi poskytli Pastoral Brothers. Napsali: „Chceme-li se ptát, co je na rodině to nejdůležitější, pak je to láska!“ Tady mi zablikalo jakési výstražné světélko. Mnoho lidí si to dnes totiž myslí nejen o rodině, ale i o manželství. To nejdůležitější na něm, to podstatné, to charakteristické, je láska. Je to ale správný názor? Znamená to, že ta dlouhatánská řada manželských svazků v historii, které nevznikly z lásky, ale z pragmatické úvahy rodičů, ve skutečnosti žádná manželství neobsahovala? To asi ne.
Jak by nám odpověděla Bible? Jak se dívá na manželství? Spojuje ho vůbec s láskou? Spojuje, ne ale tak, že by láska byla jeho určující charakteristikou. Pokud chci něco jednoznačně charakterizovat, nemohu k tomu použít obecnou vlastnost. Když chci oddělit hmyz od ostatních členovců, nemohu argumentovat přítomností nohou, protože nohy mají i ostatní členovci. Musím mluvit o počtu noh, protože v těch se už jednotlivé skupiny členovců liší. Chci-li charakterizovat manželství, nemohu k tomu použít lásku, protože tu Bible žádá ode všech a ke všem.
Že jde o jinou lásku? Tím si nejsem tak jist, Ježíš s nějakou růzností lásky nikdy nepracoval, věděl, „že není lásek, že je jen jedna láska, tak jako všechny kříže jsou jen jeden kříž.“ To už cituji Vladimíra Holana, protože některé pravdy nám do hloubky odhalí jen básníci. Není-li ale základní charakteristikou manželství láska, co jí je? Tím charakteristickým, určujícím rysem musí být něco typického, co jinde nenajdeme. Výlučná vlastnost manželství.
Tady se vrátím na začátek dějin, k příběhu stvoření. Jakkoli Pastoral Brothers nabádají k určité opatrnosti, protože v tomto příběhu nenacházejí pevný a neměnný řád světa a naší společnosti, přece ta stará poezie vyjadřuje některé docela zásadní pravdy. Poeticky, ale zřetelně. Žena je stvořena z mužova žebra. Jistě, jedná se o obraz, Hospodin tvoří z ničeho, obraz ale velmi výmluvný.
Žena představuje něco, co muž sám o sobě nemá, co mu Hospodin vzal. A naopak. Jsou odlišní, patří ale k sobě, doplňují se. Teprve ve svém spojení tvoří celek, skutečného člověka. A o to jde. Manželství jak mu rozumí Bible je společenství dvou lidí, kteří svou fyzickou komplementaritou tvoří člověka v jeho plnosti.
K tomu samozřejmě patří i celá psychická a duchovní nadstavba, celé to bohatství krásných mezilidských vztahů, přátelství a lásky. To už je ale cosi navíc. Manželství jako takové, manželství an sich, jak by řekli Němci, je plná fyzická kompletace celého člověka, jak byl stvořen jako Boží obraz. Proto nemůže mít jinou podobu, než jako svazek muže a ženy.
Autor: Petr Raus
