V poslední době můžeme pozorovat ve veřejném prostoru útoky na tzv. politické neziskovky. Tento fenomén má však v naší společnosti hlubší kořeny, než by se na první pohled mohlo zdát. Již Václav Klaus se jako prezident republiky před více než deseti lety negativně vyjadřoval o neziskových organizacích s tím, že příliš ovlivňují život lidí, aniž by k tomu měly mandát vzešlý z voleb. Jeho s oblibou používaná fráze „nikým nevolené“ měla vsugerovat veřejnému povědomí, že jediný akceptovatelný mandát je ten, který vzešel z voleb, a oslabit význam a roli občanské společnosti.
Vlna dalších útoků proti neziskovým organizacím se přelila nejen přes naše území, ale po celé Evropě, v souvislosti s migrační krizí již v roce 2015, kdy byly některé organizace kritizované za příliš aktivní pomoc uprchlíkům. Populisté je činili spoluodpovědnými za příchod migrantů do Evropy. Později se útoky rozšířily na neziskové organizace, které se zapojovaly do veřejné debaty o budoucnosti společnosti, nebo které hájily práva menšin a zranitelných skupin. Pro jejich označení začali politici používat pojem „politické neziskovky“.
Pro autoritáře jsou nežádoucí jakékoliv aktivity vedoucí k posílení sebevědomí občanů, jejich mediální gramotnosti, vzdělanosti, politické zodpovědnosti a rozvoji kritického myšlení. Neziskové organizace s touto agendou se stávají objekty slovních útoků a zpochybňování jejich legitimity, jak také potkalo Člověka v tísni. Ve snaze poškodit pověst neziskových organizací se vytvořil narativ, že neziskovky získávají finanční prostředky netransparentním způsobem, aby mohly vykonávat pochybné aktivity.
Nyní se téma stává opět aktuálním. Programové prohlášení nové vlády slibuje zřízení registru dotací pro neziskové organizace a zavedení povinnosti transparentně zveřejňovat své konkrétní výdaje. Kontrola veřejných peněz je naprosto v pořádku a nikdo by se nad tím nepozastavil – vždyť povinnost přesně vyúčtovat poskytnuté prostředky existuje již nyní. Dále se však zavádí pro organizace, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí, povinnost tuto skutečnost transparentně označovat. Vláda slibuje zamezit tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus, aniž by však uvedla, co tím konkrétně myslí. Zvláště podezřelá se jeví snaha dostat pod kontrolu financování ze zahraničí. Až příliš totiž připomíná snahy v jiných zemích, které na cestě k autoritářství zaváděly obdobný režim.
V Rusku byl přijat zákon o tzv. zahraničních agentech, tedy povinná registrace neziskových organizací přijímajících peníze ze zahraničí v roce 2012. V témže roce musela v Rusku ukončit svoji činnost Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). Tato agentura zajišťovala významnou část humanitární a rozvojové pomoci ve světě. Nepříjemné asociace vyvolává fakt, že loni v létě její činnost definitivně ukončila americká vláda. Zákon o zahraničních agentech platí od roku 2017 rovněž v Maďarsku. Ke zpřísnění režimu neziskových organizací loni přistoupilo Slovensko, kde navíc i nadále probíhají další diskuse o zpřísnění jejich kontroly.
Demokratická společnost se dokáže vyrovnat s odlišnými názory
Bojovníci proti neziskovým organizacím si uvědomili, že nemůžou mít úspěch, pokud budou omezovat sportovní kluby, místní hasiče nebo myslivecké sdružení. Vynalezli proto nového strašáka, a to „politickou neziskovku“. Pojem není nijak definován a politici, kteří o něm mluvili, nedávají jednoznačnou odpověď. Skrytým cílem je omezit aktivitu, kterou považují za nežádoucí, ale obávají se proti ní brojit otevřeným způsobem. Hovoří proto třeba o těch neziskových organizacích, které lobbují za změny zákonů. Takových organizací je však celá řada. Například myslivci pověstní svým silným vlivem na zákonodárce lobbovali v minulosti za změnu zákona o střelných zbraních nebo za výměry honiteb v zákoně o myslivosti.
Právo svobodně se sdružovat spolu ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích patří společně s právem shromažďovacím a s právem na svobodu projevu mezi základní politická práva. Demokratická společnost se dokáže vyrovnat s odlišnými názory a postoji a demokracie se vytváří pomocí dialogu, setkávání a hledání konsenzu. K tomu slouží nejrůznější platformy, mezi nimiž mají důležitou roli též aktivity zastřešované spolky a dalšími formami sdružování. Naopak pro autoritáře je výhodné omezit aktivitu, nezávislost a dostat občanskou společnost pod kontrolu. Potřebuje umlčet nepohodlné názory a omezit nezávislé aktivity, a to nejen ty, které se snaží označit jako „politické“.
S nijak neskrývanou diskriminační úvahou se prezentoval například právník Robert Kotzian, který označil za politické neziskovky ty, které jsou orientovány levicově, progresivisticky, a tedy jsou radikální a chtějí (skrytě) odstranit demokratický právní stát. Za příklad uvedl ty, které pomáhají uprchlíkům, prosazují rozšířená lidská práva, ekologie nebo antidiskriminační agendu. Zároveň dodal, že nepovažuje konzervativně orientované neziskovky za škodlivé pro západní civilizaci.
Vcelku bez zábran a zcela otevřeně zaznívá názor o potřebnosti umlčet názory a aktivity, které nepodporují oficiální politiku. Neziskové organizace zajišťující agendu žádoucí pro přechod k autoritářskému stylu vládnutí budou moci vyvíjet svoji činnost bez omezování a kontrol, naopak ty z druhé strany spektra budou mít daleko přísnější režim. Tendence k umlčování nepohodlných hlasů a aktivit je zcela nezakrývaná. Ohrožením demokracie není názorová pluralita, ale naopak nastolování nerovných podmínek a zcela otevřená diskriminace některých neziskových organizací.
