Nedávný text vojáka a komentátora Ondřeje Langra vyvolal silnou odezvu na sociálních sítích – natolik, že jej Meta opakovaně označila za útočný a následně byl odstraněn. Jeho příspěvek se přitom nesnaží šířit nenávist, ale pojmenovává poměrně aktuální společenský problém: neschopnost části veřejnosti realisticky vnímat, co by znamenal ruský vliv nebo dokonce okupace. Langrův text je varováním před iluzemi, které občas mohou být nebezpečně přitažlivé.
Langr píše, že „problém s dezoláty není v tom, že by si napadení Ruskem neuměli představit. Problém je v tom, že se jim ta představa líbí.“ Podle něj část společnosti věří v podivnou kombinaci dnešních výhod a socialistické nostalgie: „dovči v Jugošce, nablejskaný fábie a zábavný internety“ doplněné o „laciný byty, energie zadarmo a nemožnost vyhazovu z práce“.
Tato fantazie ale zcela ignoruje realitu života v Rusku a jeho satelitních zemích – „kadibudky místo splachovacích záchodů, živoření důchodců ani alkohol a deprese jako životní styl“. Langr připomíná, že úroveň života, kterou dnes bereme jako samozřejmost, je výsledkem obchodu v rámci EU, liberálních hodnot a fungujícího západního státu. Pod ruskou okupací by podle něj nepřišla kombinace výhod obou systémů, ale naopak „kombinace jejich nevýhod, deficitů a problémů“.
Langr také otevřeně konstatuje, že tyto představy nelze jednoduše vyvrátit fakty. Jednak proto, že propaganda je v mnoha lidech hluboce zakořeněná: „Podle vědy je třeba získat dvacetinásobek protichůdných informací, abyste si upravili už přijatý názor.“ To je prakticky nemožné.
Druhá příčina je ještě hlubší – mentální nastavení, podle něhož si někteří lidé myslí, že jejich život se může zlepšit jen tehdy, když se někomu jinému zhorší. Langr připomíná, že právě tato logika je společným jmenovatelem komunismu, nacismu i dalších totalitních ideologií.
Některé věci nejde vysvětlit
Příspěvek byl některými platformami označen jako „útočný“ či „nenávistný“. Důvodem není výzva k násilí – v textu žádná není – ale to, že Langr velmi ostře popisuje mentalitu určité skupiny a nebojí se použít i sarkastickou či syrovou formulaci. Algoritmy často reagují na tón, nikoli na kontext. Přitom Langrův text není útokem na lidi, ale na nebezpečné iluze, které můžeme vidět vzkvétat v naší demokratické společnosti.
Langr svůj příspěvek uzavírá skeptickým konstatováním: „Nečekejme na to, že se nám podaří vysvětlit, proč je v našem zájmu podporovat Ukrajinu. Není to o logice a racionalitě.“
Jeho text je reflexí toho, jak těžké je komunikovat fakta lidem, kteří už dávno nežijí ve světě faktů, ale pocitů, jednoduchých příběhů a utěšujících mýtů. Debata o demokracii, hodnotách a bezpečnosti dnes není jen střetem argumentů – je především zápasem o schopnost vidět realitu takovou, jaká je.
A jak takové schopnosti jako společnost získat? Nestačí apelovat na „rozum“ lidí, kteří už dávno žijí v jiném informačním světě. Potřebujeme systematické vzdělávání – od škol až po seniory – o tom, jak fungují sociální sítě, umělá inteligence, algoritmy a proč jsou ruské dezinformace tak účinné.
Stejně důležitá je strategická komunikace státu, která nebude lidem jen sdělovat fakta, ale bude srozumitelně vysvětlovat rozhodnutí, rizika i hodnoty, na nichž stojí naše společnost. A úplně nejdůležitější je mít ve vysokých funkcích lidi, kteří tato rizika chápou, umí o nich otevřeně mluvit a jsou ochotni proti nim dlouhodobě pracovat. Bez toho budeme dál prohrávat nejen v argumentech, ale i v boji o samotné vnímání reality.
