Melika Yildiz je herečka, studentka vysoké školy a vyznáním muslimka i židovka. Islám ji do života přinesl tatínek – turecký muslim a judaismus pak maminka – česká židovka. O tom, jaké to je, když se pod jednou střechou mísí dvě náboženství, která jsou i díky politickým konfliktům často vnímána jako nesmiřitelná, napsala Melika článek „Ve svitu hvězdy a půlměsíce“. V něm popisuje, jaké to pro ni bylo vyrůstat v prostředí, kde vedle sebe koexistuje islám i judaismus, obojí rámované v kontextu křesťanských svátků.
O těchto i dalších tématech Melika Yildiz hovoří v dalším díle Příběhů bez filtru. V rozhovoru popisuje, jakou řečí se u nich doma mluví, jaká kuchyně se vaří a proč je dobré si sama sobě nastavovat hranice. „Určování si hranic je pro mě důležité, protože si uvědomuju, že dokážu mít sebe a své myšlenky pod určitou kontrolou a jsem díky tomu schopna se s rozvahou rozhodovat. Mít odstup a říct si, co chci udělat a co ne. Z toho důvodu si myslím, že to člověka může posunout dál a vnímám to jako velice obohacující.“ vysvětluje Melika, proč se rozhodla například nejíst vepřové maso a o šabatu nepoužívat elektroniku.
Melika také vzpomíná na to, jak jako malá neměla ráda svoje jméno. „Řekla jsem tehdy mámě, že chci, abych se jmenovala Popelka, že Melika je prostě na nic. A máma mi tehdy řekla, když jsme šly na procházku, že mám udělat výzkum a ptát se lidí, jaké jméno se jim líbí víc. Bohužel všichni řekli Melika, takže jsem zůstala Melika,“ směje se tomu Melika nyní.
V rozhovoru se však dostane i na méně úsměvná témata. Melika vzpomíná na to, jaké bylo dospívání v době uprchlické krize v Česku a jak spolužákům vysvětlovala, že muslim není synonymem pro teroristu. „Začala jsem mluvit o tom, že jsem muslimka. A díky tomu, že mé okolí a spolužáci často vůbec poprvé osobně poznali někoho, kdo je muslim a nejednalo se o teroristický kontext, jak bohužel často býval v té době Islám v médiích prezentován, troufám si říci, že se v mnoha případech probořila taková zeď předsudků,“ popisuje svoji zkušenost Melika.
Ta už během studia střední školy odjela na studijní pobyt do Německa, kde nyní studuje vysokou školu. „Díky pobytu v Německu jsem se naučila být hrdá na to, že jsem židovka, což se může vzhledem k minulosti zdát absurdní,” říká Melika.
V rozhovoru mluví i o tom, že Bůh je jeden a vedou k němu různé cesty. „Každý má svou cestu, a já se nějakým způsobem snažím jít mezi tou židovskou a muslimskou a najít si takovou, ve které mi bude dobře – a ve které se pokusím tyto dvě náboženství propojit,“ popisuje Melika Yildiz.
V rozhovoru se dotkneme i toho, jak Melika vnímá situaci v Izraeli a ve světě po útocích 7. října 2023. „Musím říct, že od té doby mám strach jak z izraelské, tak z palestinské vlajky. Jakmile uvidím jednu nebo druhou, utíkám. Neúčastním se proto ani proizraelských, ani propalestinských demonstrací, protože mi přijde, že tyto demonstrace často pouze dál polarizují společnost, která je už teď velmi rozdělená. A bohužel málokdy na nich vnímám snahu společnost spojit – spíš naopak,“ popisuje Melika a dodává, že ne vždy je snadné být muslimkou i židovkou.
„Samozřejmě jsou chvíle, kdy je pro mě těžké svou identitu ustát. Co se týče muslimské a židovské komunity – tu muslimskou jako takovou v Česku vlastně nemám. V Turecku ano, tam mám svou milovanou rodinu, ale tady mi chybí. Judaismus je pro mě odmalička o setkávání a tradici. Islám je pro mě často jazykem, díky kterému skrze osobní modlitbu mohu být v kontaktu s Bohem. Nechci, aby to vyznělo, že mi judaismus přístup k Bohu neumožňuje – naopak. Jen ta komunikace vypadá jinak než v islámu,“ snaží se Melika pro posluchače uchopit způsob, jakým integrovala obě náboženství do svého duchovního života.
Autorka: Tereza Pospíšilová
