Kdyby se narodily jako muži, mohly klidně hned po střední zamířit do kněžského semináře. Ale ženám je kněžství v katolické církvi zapovězeno. Podle někoho je to správná danost, podle jiného měla změna nastat nejpozději teď. Jak tyto ženy přemýšlí a jak se cítí? Tématu se věnuje nejnovější série podcastu Bez filtru nazvaná Ženství jako překážka.
Řeholní sestra Klára Maliňáková je druhou ze čtyř žen, které v sérii o své touze po kněžství otevřeně promluvily. Klára žije v malé řeholní komunitě v Brně, je členkou institutu Sester Dítěte Ježíše. Pracuje na Palackého univerzitě v Olomouci, kde učí a také zkoumá, jaký vliv má spiritualita na lidské zdraví. Kromě toho duchovně doprovází. Působí jako psychoterapeutka. Vede exercicie, přednáší, píše. A nově je i akolytkou – podává svaté přijímání.
Klára v rozhovoru vypráví, jak ji v 18 letech proměnil dotek Boží přítomnosti na exerciciích při přípravě na biřmování. Od té doby hledala cesty, jak by tuto „Hřejivost, Laskavost, Světlo“ mohla dávat dál. Pracovala s mládeží a dál se sama duchovně vzdělávala a rostla. A ač si to původně neuměla představit, pod Božím vedením směřovala k zasvěcenému životu. Přesto její základní touha – být Bohu blízko způsobem, který je vyhrazen jen kněžím – zůstala nevyslyšena.
Přelom pro Kláru znamenala synoda, při které paradoxně na sebe nemyslela. Ale když dávala dohromady zprávy za další farnosti, uvědomila si, že jinde vyjádřili i její skryté touhy daleko otevřeněji. Rozhodla se pak oslovit ženská řeholní společenství v Česku s anketou. Za tři dny, kdy bylo třeba odpovědi uzavřít, jich přišlo 98. Nezvykle mnoho na to, jak sestry v anketách nerady odpovídají, říká.
Výsledky? 38 procent odpovídajících sester řeklo, že kdyby byli muži, budou kněžími. „Což mi taky ulevilo, protože jsem si říkala: Aha, tak já nejsem sama,“ poznamenává Klára. 50 procent pak odpovědělo, že svoje hlubší touhy ohledně zapojení v církvi si raději nechávají pro sebe. „Což byla pro mě velmi silná výpověď. Protože jsem si říkala, že to je škoda. Přece my jsme ty, které za Bohem vykročily, chceme jít za ním naplno… a že Duch svatý přece mluví v našich nejhlubších touhách v našem srdci,“ popisuje.
Ohledně naděje na kněžské nebo i jáhenské svěcení katolických žen ještě za jejího života je Klára skeptická. Říká, že církev na to teď není připravena. Prostor pro uplatnění žen v kněžské službě ale vidí třeba u zpovědí. „Vnímám potřebu některých žen, aby měly volbu ve svátosti smíření a mohly jít k ženě, protože pro některé opravdu je třeba z nějakých osobních důvodů, různých traumat a podobně těžké mluvit o osobních věcech, o intimních záležitostech s mužem, knězem.“
O přestupu k některé z protestantských církví, kde farářky běžně vídáme, neuvažovala. O katolické církvi mluví jako o svém domovu. „Je to pro mě místo, kde jsem se s Ním potkala.“ Zároveň si cení bohatství katolických myslitelů.
Rozhovor s Klárou Maliňákovou navazuje na obdobně laděnou výpověď novinářky Anežky Hesové. V dalších dílech promluví Kateřina Topolářová a Mireia Ryšková.
Podle autorů podcastové série Ženství jako překážka není třeba s ženami souhlasit, ale je třeba je vyslechnout. Nakonec jsou to totiž všichni katolíci, kteří mají odpovědnost za budoucnost církve a její směřování.
Podcastovou sérii o ženách, které touží stát se katolickým knězem, završí živá debata hostů s různými pohledy na věc. Moderovat ji bude Ondřej Havlíček 30. října od 17:00 v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Podcast Bez filtru ve spolupráci s Vysokoškolským katolickým hnutím Olomouc zvou všechny ke společné debatě
Autorka: Lucie Kučerová
