Kritiku vyvolala papežova slova k mladým ruským katolíkům, aby se stali dědici velkého Ruska Petra Velikého a Kateřiny II. Panovníků 17. a 18. století, kteří sice Rusko pozvedli mnoha reformami, ale také utlačovali obyvatele dobytých území. Záležitosti se věnuje podcast Týden bez filtru.
Papeži Františkovi kritici vyčítali, že svými slovy, která zazněla spontánně nad rámec připravené promluvy, kladl za vzor osobnosti ruského imperialismu, který se aktuálně projevuje válkou proti Ukrajině. Vatikánský mluvčí Matteo Bruni uvedl, že papež zmínkou o obou panovnících jen vymezil historické období, o kterém hovořil. Jeho záměrem bylo povzbudit mladé lidi, nikoli vydat politické prohlášení, sdělil Bruni.
Ruský režim na Františkova slova reagoval pozitivně, doslova „s potěšením“, jak vyplývá z krátkého komentáře Kremlu. U mladých katolíků, kterým byla papežova slova určena, to však už bylo jinak. „Většinou byly ty reakce negativní. Lidem se moc nelíbí, že se míchá náboženství a politika,“ řekla v podcastu Katarína Džunková. Tato slovenská lingvistka, překladatelka a básnířka v Petrohradu strávila několik let a s místními katolíky udržuje blízké kontakty.
Výzvu k přijetí dědictví velkého Ruska podle ní přirozeně odmítali lidé s polskými kořeny, dalším vadilo, že papež spíše nepoukázal na některou z mnoha katolických mučedníků v Rusku. To Katarína zjistila od svých známých nebo v chatových skupinách ruských katolíků, kteří se, stejně jako evangelíci, vymykají běžné ruské společnosti. Ne nutně vždy západní orientací, ale určitou otevřeností vůči světu mimo Rusko.
„Moje zkušenost je taková, že většina v katolické komunitě je proti útoku na Ukrajinu. Pak je tu ale také skupina lidí, kteří zastávají určité patriotické a nacionalistické pozice. Nestaví se za konkrétní kroky, jako je invaze na Ukrajinu, ale celkově podporují národní stanoviska,“ přibližuje Džunková.
Katolická církev působí v Rusku legálně, zároveň je považována za cizorodý prvek a v současné situaci nemá snadnou pozici – vládnoucímu režimu viditelně neodporuje, ale ani s ním nekolaboruje. I Katarína Džunková zaznamenala případy, kdy ke katolicismu konvertovali pravoslavní věřící, kterým vadilo, jak válku přímo podporuje moskevský patriarchát.
Někteří katolíci zase špatně nesou, když ze zahraničí přichází plošný odsudek Rusů. „Zažila jsem, že se z toho jedna paní až rozplakala. Je výtvarnice, chodí na latinské mše, je velmi evropsky orientovaná, ale moc jí vadí invektivy vůči Rusku přicházející po internetu. Ona je v tom nevinně, u některých lidí se vytvoří křivda – my jsme měli Evropu tak rádi a ona nás nechce. Jsou to lidé, kteří se cítí být ukřivdění kvůli negativní pozice bez rozlišení, zda ten člověk podporuje vládu, nebo ne. Protože je Rus, je vinen – takový postoj lidem vadí a bohužel je v důsledku táhne na provládní stranu,“ přiblížila Katarína.
V Rusku byla byla i po loňském vypuknutí války. Celou komplikovanou situaci uzavírá slovy: „Mnoho lidí má Rusko jako svou vlast přirozeně rádo, což ale neznamená, že jsou podporovateli režimu.“
Autor: Filip Breindl
