Karolína Blumová žije posledních pět let v jurtě. V tomto obydlí uprostřed města, které je zároveň obklopené přírodou, dokonce přišla na svět její dcera. Jaký vliv má na Karolínu to, že většinu času tráví venku? Co je na bydlení v jurtě nejnáročnější? A dokázala by se přestěhovat zpět do bytu? Nejen na tyto otázky odpovídá v rozhovoru pro podcast Bez filtru, ve kterém vypráví také o své práci v lesní školce nebo o tom, jak se vyrovnala s diagnózou závažného očního onemocnění.
Když Karolína řešila, kde bude bydlet, přemýšlela mimo jiné o tom, jak moc bude zatěžovat přírodní prostředí. Možná by to ale vůbec neřešila, kdyby se v jejím životě nestalo několik událostí, které ji k tomuto přístupu nasměrovaly.
„Studovala jsem žurnalistiku a tam byl pro mě asi nejdůležitější člověk Honza Motal, který nás učil žurnalistickou etiku. A i když se nakonec novinařině nevěnuju, etika na mě silně zapůsobila. Říkala jsem si, že to může být dobré vodítko v mém životě – chci usilovat o to, abych byla dobrý člověk, a klidně to můžu dělat podle Aristotela. Vyskytovalo se kolem mě hodně lidí z věřících rodin a já věřící v tom klasickém slova smyslu nejsem. Ale cítila jsem, jak je dobré mít v životě nějakou linku, které se člověk drží. Etika mi přišla jako dobrá linka. Věděla jsem, že chci žít dobrý život v souladu s přírodou.“
Jedním z dalších momentů, které Karolínu nasměrovaly, byla diagnóza, kterou si vyslechla ještě během studia na vysoké škole.
„Zjistila jsem, že mám oční onemocnění, které není úplně v souladu s tím, abych dělala nějakou velkou novinářskou kariéru, jak jsem si předtím představovala. Když mi v nemocnici řekli, že do 35 let oslepnu, věděla jsem, že nemůžu pracovat jedenáct hodin denně v redakci. Potřebovala jsem být někde venku v lese a koukat se do zelené barvy. Tak jsem hledala brigádu, která by tomu odpovídala, a našla jsem ji v lesní školce. Lesní školky jsou s jurtami totálně prorostlé, takže jsem zjistila, že něco takového existuje. V redakci jsem, popravdě řečeno, byla průměrná až lehce podprůměrná novinářka. Takže to bylo velké osvobození – zjistila jsem, že můžu dělat i jiné povolání, které, jak jsem poznala, je pro mě tím pravým.“
S Karolínou jsme si povídaly o tom, jak si zvykala na zimní období v jurtě, nebo o tom, že léto je možná ještě náročnější – ale také o tom, jak krásné je žít uprostřed přírody. Zajímalo mě mimo jiné, jestli je jurta Karolínino vysněné bydlení.
„Asi by se mi nejvíc líbila nějaká hájenka u lesa, ale bylo by to nepraktické – už jen proto, že nemám řidičák. Takže jurta je pro mě v lecčems ideální. Zrovna jsem v životní fázi, kdy ji možná opustím, ale zároveň si myslím, že existují v životě období, která jsou pro to vhodná. S partnerem jsme se pro jurtu rozhodli i proto, že nás vysloveně děsila představa hypotéky. Přišlo mi dobré tím začít, když si člověk chce šetřit.“
V rozhovoru s Karolínou Blumovou uslyšíte i to, proč se její dcera narodila v jurtě a zda život v takovém obydlí znamená odpojení od technologií. Mluvily jsme spolu ale také o práci v lesní školce, o tom, jaké to je trávit většinu času venku, o hravosti, sbírání klacíků nebo o stopování kukačky. První část rozhovoru je dostupná k poslechu zdarma v podcastových aplikacích.
Připravila: Anežka Wiewiorková
