Film Sbormistr vyvolával od svého vzniku zvýšenou pozornost. Tvůrci hovořili o volné inspiraci kauzou zneužívání sbormistra Bohumila Kulínského, který byl v roce 2009 odsouzen za zneužívání sboristek Bambini di Praga k 5,5 letům vězení. Po jeho podmínečném propuštění v roce 2011 sbor, v mezidobí vedený matkou Kulínského, ukončil činnost. Filmař Radovan Síbrt, bratr Karolíny R., jedné z obětí, se loni v létě otevřeným dopisem ohradil proti nominaci filmu na Oscary. Nyní soud vyhověl návrhu oběti a předběžným opatřením zakázal vysílání filmu v televizi.
Síbrt vytýká tvůrcům filmu nedostatek zájmu o traumata obětí. Nejedná se jen o Karolínu R., ozvaly se i další ženy, které též znovu prožívají bolest a ponížení. Provazník se hájí, že se snažil natočit film citlivě a že zajišťoval během natáčení herečkám bezpečí. Oběti však vytýkají, že vůči nim takovou ohleduplnost neprojevil. Promítání filmu pro ně znamená znovuotevírání ran.
Režisér Ondřej Provazník sice změnil některé konkrétní reálie, ale jednalo se spíše o technické úpravy. Příběh samotný až příliš kopíroval realitu, jak potvrdila i další oběť. Provazník se pokoušel Karolínu R. kontaktovat prostřednictvím jejího bratra. Odmítla s tím, že už se nechce k traumatizujícím událostem vracet. Později ji režisér kontaktoval přímo. Ujistil ji, že se jedná jen o volnou inspiraci, což Karolína R. pochopila jako příběh o zneužívání zasazený v naprosto odlišných reáliích. Posléze, když byl film skoro natočený, poprvé uviděla vizuál a šokovalo jí, že se v podstatě jedná o její vlastní příběh. Provazník tvrdí, že Karolína R. se nechtěla sejít na úpravách filmu, ona ale namítá, že z jeho telefonátu pochopila, že v podstatě už žádné změny nejsou možné.
Rozhodnutí soudu neznamená definitivní zákaz vysílání. Při projednávání žaloby bude soud poměřovat mezi právem na ochranu osobnosti a právem na uměleckou svobodu. Vydání předběžného opatření zdůvodnil soud markantními podrobnostmi mezi dějem filmu a událostmi ze života Karolíny R. Na tyto podrobnosti Síbrt upozorňoval již ve zmiňovaném dopise. Realitě odpovídá visáž hlavního představitele, způsob vedení sboru (sbormistr se svou matkou), časový rámec 90. let, soustředění na horské chalupě, návštěvy sauny, způsob nominace na zahraniční zájezdy, udělování privilegií v podobě tykání, a co navíc, i jméno hlavní hrdinky – Karolína. To nebylo tehdy příliš frekventované a nyní tak lze velmi snadno dohledat všechny informace z tehdejší projednávání kauzy včetně dehonestací oběti.
Stačí dobrý úmysl a varování před riziky?
Tvůrci filmu se hájí dobrým úmyslem upozornit na mechanismy zneužívání a varovat před riziky. Chtěli napomoci rodičům, aby si všímali i drobností. Je pravda, že se mechanismy zneužívání opakují podle stejných vzorců, spornou však zůstává otázka, jak se vyhnout ztotožnění s konkrétním příběhem. Svoboda umělecké tvorby patří k základním hodnotám, proti ní však stojí právo na ochranu osobnosti. Umělec ztvárňuje příběh s důrazem na výpověď, kterou považuje za podstatnou. Záleží na něm, zda podtrhne více rivalitu dívek ve sboru, jejich okouzlení charismatickým sbormistrem, anebo se soustředí více na pojetí sbormistra jako predátora a na traumata způsobená zneužíváním.
Z ohlasů na film je zřejmé, že Sbormistr byl široce vnímán právě jako Kulínský. V tom případě se však režisér dostává do střetu s osobnostními právy, protože se hrané postavy ztotožňují s konkrétními reálnými osobami. Není to jen názor obětí. To, že Sbormistr nastavil všechny parametry tak, že se oběť mohla poznat, míní i televizní producent Michal Reitler. Právě tato vazba na konkrétní příběh pak vstupuje do umělcovy svobody, protože jeho interpretace příběhu může způsobit nová traumata. Musí pak počítat i s tím, že se dotčené oběti mohou domáhat svých osobních práv, což zřejmě Provazník podcenil.
Zatím nebylo nic definitivně rozhodnuto. Obavy o umlčování umělecké svobody jsou oprávněné, ale tato svoboda nesmí ubližovat obětem zneužívání. Advokát zastupující Karolínu R. uvedl, že soud konstatoval, že televizní vysílání filmu by mohlo znovu otevřít traumatizující události z jejího života
a vést k dalšímu zásahu do jejích práv. Tvůrci sice přejmenovali protagonistku na Valérii, ale to už bylo příliš pozdě. Je proto škoda, že nevěnovali větší pečlivost přípravě filmu, aby se těmto kontroverzím vyhnuli. I když je film Sbormistr vnímán jako citlivě natočený film, divák se z něj daleko více dozvídá
o soupeření dívek než o následcích zneužívání. Karolína R. přitom zpochybňuje soupeření o přízeň sbormistra, říká, že dívky chtěly především zpívat – a to je další zraňující okolnost.
