Během studené války bývala hrozba jaderné války stálým strašákem. Po pádu železné opony jsme si mohli na chvíli oddychnout, hrozba však úplně nepominula. Množství jaderných zbraní, které nyní mají jaderné státy k dispozici, by stačilo k několikanásobnému zničení naší planety. Nejsilnější termonukleární bomba je asi čtyřtisíckrát účinnější než bomba svržená na Hirošimu a Nagasaki.
Nepředvídatelné chování Donalda Trumpa ruku v ruce s posilováním vlivu autoritářských politiků činí svět stále méně stabilním místem. Není to ale jen Putin, kdo vyhrožuje útokem jadernými zbraněmi. O možnosti shodit jadernou bombu na Gazu hovořil v roce 2023 také izraelský ministr pro kulturní dědictví Amichaj Elijahu. Netanjahu jej sice poté suspendoval, ale od března 2025 je Elijahu zpět ve funkci.
Americká novinářka Annie Jacobsen vypracovala hypotetický scénář jaderné války. Byl vydaný v knižní podobě s podtitulem „Scénář posledních 92 minut“. Přesně tolik času bude totiž zbývat od vypuštění první rakety po naprostou celosvětovou katastrofu. Nejedná se o sci-fi, ale potenciální možnost, pokud se jeden paranoidní politik utrhne ze řetězu a nebude vedle něj nikdo, kdo by zabránil stisknutí prvního knoflíku. Všechny ostatní kroky už pak budou následovat s logickou neodvratností v marné snaze odvrátit útok a zahájit odvetu.
Kniha je založena na faktech získaných z rozhovorů s poradci prezidentů, členy kabinetu, s konstruktéry jaderných zbraní, vědci, vojáky, se specialisty a analytiky. Seznam jmen uvádí autorka v úvodu knihy. Publikovaná fakta o dostupných jaderných zbraních jdou až na samou hranici legálně dostupných informací. Nejedná se jen o plané varování autorky, její slova potvrzuje i generál Robert Kehler, bývalý šéf Strategického velitelství USA: „Konec světa může nastat během několika hodin.“
Severokorejský jaderný útok na USA
Simulovaný scénář začíná severokorejským jaderným úderem na Bílý dům. Kniha dál minutu po minutě popisuje následující reakce. Satelitní systémy zaznamenaly vypuštění mezikontinentální balistické rakety schopné nést jaderné zbraně, do úderu na cíl v USA zbývá 26 minut. Systémy hlásí, že Severní Korea provedla preventivní jaderný útok. Teoreticky je možné jej odvrátit záchytnými raketami (interceptory), jejich úspěšnost však byla v roce 2017 pod 40 %. USA mají v současnosti 44 interceptorů. V popsaném scénáři byly vyslány 4 interceptory. Ani jeden nebyl úspěšný a pokračování je již jen děsivé.
Prezident aktivuje černý kufřík. Není však dostatek času na varování Moskvy. Dráha střel směřovaných na Severní Koreu vede přes Rusko a ruské systémy včasného varování mají slabiny. Američané to vědí a zoufale se snaží Rusům dovolat. Volá poradce pro národní bezpečnost, volá ministr obrany, volá místopředsedkyně sboru náčelníků štábů, tedy ti, kterým se ještě v daných podmínkách podařilo s Rusy spojit. Putin je však dotčený, že mu nevolal přímo americký prezident. Ten však leží těžce zraněný kdesi v zalesněné oblasti ve státě Maryland poté, co mělo letadlo Marine One nehodu v důsledku selhání elektromagnetického impulzu následujícím po druhém severokorejském jaderném úderu na Pentagon.
Proč se rozhodl severokorejský vůdce zčistajasna zaútočit na USA kniha neřeší, ale zcela jistě to mohla být paranoia. A té v knize propadl i ruský prezident a aktivoval nejextrémnější možnost útoku. Severokorejské útoky dále fatálně zasáhly atomovou elektrárnu Diabolo Canyon v Kalifornii. A jako třešničku na dortu využijí ještě zbraň EMP, která zničí všechny americké elektrické sítě, přičemž následný kaskádovitý efekt dovrší totální zkázu země. Mezitím dopadají na Evropu ruské jaderné rakety. Ty americké na Severní Koreu dopadnou taky, ale to je vlastně už trochu jedno. Zkáza je dokonána. Všichni naráz nezemřou, ale jak už předpověděl Nikola Chruščov: „Přeživší budou závidět mrtvým.“
Scénář těch, kteří přežili, nabízí kruté podmínky života na Zemi. Jaderná zima, rozpoutané přírodní živly a otravy způsobené radioaktivními produkty. Přeživší trpí chromozomálními abnormalitami a slepotou. Je nedostatek nekontaminovaných potravin a vody. Lidé bojují o zdroje a vítězí ti bezohlední.
Jaderná válka nemůže být vyhrána
Přes všechna varování se výdaje na rozšíření jaderného arzenálu zvyšují. Devět jaderných zemí (Čína, Severní Korea, Francie, Indie, Izrael, Pákistán, Spojené království, Rusko a Spojené státy) vynaložilo v roce 2024 na jaderné zbraně více než 100 miliard dolarů. Tato částka by postačila na uživení 345 milionů lidí, kteří v současnosti čelí největšímu nedostatku potravin včetně hladomoru, a to po dobu dvou let. Jaderné mocnosti přitom v roce 2022 ve společném prohlášení souhlasily, že „jaderná válka nemůže být vyhrána a nikdy by neměla být vedena.“
Žijeme ve schizofrenii. Všichni alespoň trochu rozumní si uvědomují důsledky jaderné války. Na druhé straně se stoupající celosvětovou nestabilitou spatřují jedinou jistotu ve vzájemném odstrašování. Arcibiskup Gabriele Caccia, apoštolský nuncius a stálý pozorovatel Svatého stolce, uvedl loni na podzim před prvním výborem 80. zasedání Valného shromáždění v New Yorku, že se jedná o znepokojivé oživení rétoriky hrozící použitím jaderných zbraní. O odstrašování mluvil jako o chybné logice, protože „tyto vývojové trendy mohou posílit strach a dále destabilizovat mezinárodní bezpečnost.“ Mír nelze budovat na hrozbě totální destrukce.
Kniha Jaderná válka nabízí mrazivé čtení. Detailní popis, co způsobí lidem, zvířatům, vegetaci, stavbám, klimatickým podmínkám. Sarkasticky bych doporučila: přečtěte si tuto knihu, po jaderné válce si už nic nepřečtete. Ale vážněji, nelze se divit lidem, kteří se bojí Putinova vyhrožování atomovkami. Neměli bychom však zůstávat bezmocní. Minimálně bychom měli mluvit o nesmyslnosti roztáčení spirály jaderného zbrojení. A neztratit víru, že se jednou tuto nebezpečnou strategii přece jen podaří definitivně zastavit. Arcibiskup Caccia vyjádřil pevné přesvědčení Svatého stolce, že „úsilí o kontrolu, omezení, snížení a nakonec odstranění jaderných zbraní není nereálnou perspektivou, ale možností a naléhavou povinností“.
