Už několik dní máme nového premiéra. Velká část národa se raduje (současná vládní koalice získala ve volbách bez jednoho procenta polovinu všech odevzdaných hlasů), o těch ostatních se to povědět nedá. To už je ale realita demokracie, zvláště té zralé, která společnost dělí na dva zhruba stejně velké tábory.
Taková je současnost. Já se teď ale chci ještě ohlédnout o týden zpátky, připomenout prohlášení pana Andreje Babiše, našeho dnešního premiéra, kterým se vzdal koncernu Agrofert. Přiznávám, že jsem takový krok nečekal. Nevěřil jsem, že se k němu odhodlá. Udělal to. Ač nejsem jeho příznivcem a vůbec už ne voličem, většinou s ním nesouhlasím, v tomto případě před ním smekám. Jeho rozhodnutí má můj hluboký respekt.
Teď se možná mnozí z vás ozvou. Jaký respekt? Kdoví, jaká je za tím schovaná kulišárna! Ví, že po jeho smrti získají Agrofert jeho dědicové, pochopitelně, že bude řídit politiku a ovlivňovat ekonomiku tak, aby to ve výsledku bylo pro Agrofert výhodné. Je blázen, kdo si to představuje jinak!
Já mám svou vlastní vizi. Ne že bych si nedovedl představit, co všechno by se dalo udělat. Dokonce si nemyslím, že se nic z toho neodehraje. Nechci to ale brát v úvahu. V tuto chvíli chci věřit, že se události vyvinou dobrým směrem.
Jsem naivní? Ano, jsem. A je to má vědomá volba. Asi bych k tomu měl dodat, že se nebudu divit, kdyby se nakonec prokázalo, že bylo všechno jinak. V tuto chvíli ale opravdu chci věřit, že se věci změní k lepšímu.
Proč? Protože spatřuji zajímavou, byť neúplnou, paralelu ve starozákonním textu. Není to úplný souběh, nejde tam o vládu nad společností, určité styčné body tu ale vidím. Mám na mysli institut roku odpočinutí a případně i zákonné opatření milostivého léta.
O co šlo: Každý sedmý rok byl Mojžíšovým zákonem považován za rok milosti. Toho roku se země neobdělávala, zůstávala ležet ladem. Co na ní vyrostlo, mohl jíst kdokoli, nejen majitel, nejen domácí, ale i každý kolemjdoucí. Všichni otroci z Hebrejů, kteří sloužili šest a více let, museli být propuštěni na svobodu. Všechny dluhy byly prominuty, vymazány. Každý padesátý rok byl považován za léto milosti. Hebrejci se vraceli do původní domoviny svého rodu a ujímali se svých původních pozemků (i když je předtím prodali). Na svobodu měli být propuštění všichni otroci z Hebrejů.
Samozřejmě se nabízely otázky: Je to tak spravedlivé? Co když jsem rok před milostivým létem draze koupil pozemky, to je mám po roce bezplatně vrátit zpět? Co když si ode mne někdo vypůjčil sumu, kterou do milostivého léta nestačil splatit? Proč bych mu měl zbytek promíjet? Neměl si půjčovat!
Je zajímavé, jak tyto otázky Zákon řeší. Pokud jde o cenu pozemků, říká výslovně: „Když budete prodávat něco svému bližnímu nebo něco od něho budeš kupovat, nepoškozujte jeden druhého. Podle počtu let po létě milostivém budeš kupovat od svého bližního, podle počtu let, v nichž budeš brát užitek, bude prodávat tobě. Čím více let zbývá, tím vyšší bude kupní cena, a čím méně let zbývá, tím nižší bude kupní cena; bude ti prodávat podle počtu let, v nichž budeš brát užitek. Nikdo nepoškodíte svého bližního.“
Všimněme si ale: To je výzva těm, kteří budou prodávat nebo kupovat! Zákon ví, že by se nařízení o sedmém roce či milostivém létě dalo všelijak zneužívat, to mu ale nebrání, aby na takovém nařízení trval. Protagonisty kupních procesů ovšem vedlejším nařízením nabádá k řádnému chování.
Ještě jednoho textu z Tóry si všimněme: „Dej si pozor, aby v tvém srdci nevyvstala ničemná myšlenka, že se blíží sedmý rok, rok promíjení dluhů; že tedy budeš na svého potřebného bratra nevlídný a nedáš mu nic.“
Ano, možná proděláš, neber na to ale ohled. Můžeš-li pomoci, pomoz. Zase tu ale vidíme: Lidská vypočítavost tu není důvodem zeslabení, omezení či přizpůsobení zákonného opatření. Pobídka k mravnému jednání tu stojí vedle právní normy, kterou nebezpečí zneužití nijak neoslabuje.
Co to znamená v našem případě? Berme deklarované rozhodnutí pana premiéra vážně a s vděčností, nepředjímejme nic špatného. Vedle toho ale trvejme na řádné a poctivé kontrole. Ta je k užitku vždycky, už kvůli nechtěným a nezamýšleným chybám a omylům, stejně jako kvůli nepoctivosti, která se mezi námi lidmi prostě občas objeví.
Za Rádio 7: Petr Raus
