„Jako křesťan si kladu otázky, které často překračují to, co znám z tradice, která mi byla předána. Dospěl jsem k úlevě, když jsem pochopil, že není špatné si tyto otázky klást. Právě to je ono drama víry – něco, co člověk neustále prožívá a s čím vede rozhovor,“ popisuje Jan Motal, český filosof, religionista a filmař, jenž byl hostem Dominikánské 8, své motivace k napsání knihy Radikální teologie.
„Nakonec všichni ti autoři a autorky, kterým jsem se věnoval, nějaký druh rozhovoru, dialogu nebo dramatu vedou,“ říká a odkazuje na společensky pohnuté období v 60. letech, kdy západní společnost prošla zásadní proměnou. „Dochází ke zhroucení modernistického projektu, jehož základem bylo, že se budeme mít každým rokem lépe a lépe.“ Hrůzy autoritářských režimů a světových válek ve 20. století vedly následující generace k přehodnocení této progresivistické představy. Své nejednou kontroverzní teze říkají z pozic lidí, kteří se už víc nemohou automaticky spoléhat na tradiční náboženská schémata. Neodpovídají jejich zkušenosti ani realitě kolem.
„To, co nazýváme radikalitou, je návrat ke kořeni (lat. radix), podstatě toho, co se v křesťanství předává, což je primárně zkušenost nebo osud Ježíše Krista,“ vysvětluje Motal. Nejde o žádný výprodej, ani redukci náboženství na etickou nauku. Ježíšův život a jeho dopady na existenci konkrétního člověka jsou brány velice vážně. „Křesťanství je radikální právě v tom, že nám říká, že i tam, kde neexistuje jakýkoliv záchytný bod, máme přitakat životu a říct ano, pokračujeme,“ zní jedna z ústředních tezí, kterou Thomas J. Altizer – americký teolog a výrazný představitel tohoto proudu – vyvozuje z velikonočních událostí. Ve chvíli, kdy se Ježíš na kříži ptá: Otče, proč jsi mě opustil? – a Bůh se stává ateistou v naprosté nepřítomnosti smyslu, v níž se podle něj nachází milost.
Radikální tady také neznamená extremistický – výrazné je naopak komunitní zaměření těchto autorů a autorek. Jejich spiritualitou je angažovanost v nejrůznějších sociálních, protiválečných, lidskoprávních a ekologických hnutích – Harvey Cox pomáhal při poválečné rekonstrukci Evropy, Dorothee Sölle se věnovala mládeži. Boží království pro ně není skutečnost na konci časů, ale přítomnost, za kterou jsou zavázáni vzít odpovědnost. „Pokud se zdá, že se nacházíme ve světě beze smyslu, musíme ten smysl vracet svými činy (…) S tím, že je tam vždy přítomen moment, kdy musí něco zemřít, aby se něco narodilo.“
Celý záznam rozhovoru Jak se teologie radikalizovala? naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, SoundCloud a Apple Podcasts. Jedná se o první část čtyřdílného cyklu debat s názvem Teologie v postmoderně, navazujícím na číslo revue Salve 2/2025 o současných teologiích. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
