Papež Lev XIV. při nedávném setkání s několika tisíci studenty, žáky a učiteli v rámci iniciativy „Škola je život“ povzbudil přítomné, aby „neustále směřovali vzhůru a rozsvítili maják naděje v temných hodinách dějin“. Současný rozkolísaný svět zmítaný tolika problémy nezbytně potřebuje světlo naděje – vždyť při zkoumání příčin vzestupu autoritářských režimů se mezi jinými důvody objevil také její nedostatek a ztráta důvěry.
Obraz majáku osvětlujícího temnou noc vychází z listu papeže o výchově a vzdělávání s příznačným názvem „Nakreslit nové mapy naděje“. Píše v něm o roli katolických vzdělávacích institucí při obnově důvěry ve světě poznamenaném konflikty a strachem. Maják neposkytuje útočiště k zakotvení, ale je pro lodi ukazatelem bezpečné cesty. Vybízí vyučující, aby se stali „služebníky vzdělávacího světa, choreografy naděje a neúnavnými hledači moudrosti“. Vzdělávací instituce nesmí budovat zdi, ale stavět mosty – vždyť dědictví vycházející z bohaté tradice církevního vzdělávání není nehybným balvanem, ale slouží jako kompas ukazující směr cesty a její krásu.
Papež s odkazem na koncilní dokument Gravissimum educationis varuje před redukcí vzdělávání na pouhý funkční výcvik nebo ekonomický nástroj. Člověk není jen souborem dovedností. Skutečné vzdělání proto musí obsáhnout všechny dimenze lidské bytosti: duchovní, intelektuální, citovou, společenskou i tělesnou. Nelze stavět do protikladu manuální a teoretické dovednosti, vědu a humanismus či techniku a svědomí. Hodnota vzdělání se neměří jen efektivitou, ale jeho schopností vést k důstojnosti, spravedlnosti a službě dobru.
Kultivujme celého člověka – srdce, zrak i intelekt
Ve vztahu k technologiím papež připomíná jejich úlohu dobrého sluhy, kterému nemůžeme dovolit, aby se stal špatným pánem. Jinak řečeno, rozhodujícím bodem je způsob, jakým technologie používáme. Slouží k obohacení vzdělávacího procesu, nikoliv k nahrazení člověka algoritmy.
Umělá inteligence musí směřovat k ochraně důstojnosti člověka, spravedlnosti a práce. Její rozvoj se neobjede bez aplikace kritérií etiky a má být doprovázen filozofickou a teologickou reflexí. „Náš postoj k technologiím nesmí být nikdy nepřátelský,“ připomíná Lev XIV. Z toho důvodu je také třeba posílit vzdělávání učitelů na digitální úrovni, podporovat aktivní výuku service-learning spolu s odpovědným občanstvím a vyhnout se jakékoliv technofobii.
Antropologický pohled se prolíná celým listem s tím, že úkolem vzdělávání je kultivace celého člověka, jeho srdce, zraku a intelektu. Mimořádně aktuálně zaznívá papežovo varování před podřízením vzdělávání trhu práce a neúprosné a nelidské logice financí. Od politiků často slyšíme, mnohdy pod vlivem tlaku různých lobbistických skupin, pravý opak. A nejen od nich. Na sociálních sítích se hemží hlášky typu „potřebujeme více instalatérů“ nebo „zrušení neužitečných oborů na vysokých školách“.
My ale potřebujeme humanitní vědy – k rozvoji nás všech
V byznysu ale naštěstí můžeme najít i lídry, kteří si význam a hodnotu všeobecného vzdělávání uvědomují a nepodporují agendu zaměřenou proti humanitním oborům. Eduard Palíšek, generální ředitel skupiny Siemens v ČR, dlouhodobě kritizuje školství produkující, jak sám říká, „sádrové trpaslíky“, tedy prefabrikované absolventy. I průmysl potřebuje lidi se všeobecným vzděláním schopné pochopit věci v souvislostech, propojovat poznatky mezi jednotlivými obory, kteří jsou potom schopni se specializovat na určitou oblast. Apeluje proto na podporu všeobecného vzdělání a konec tažení proti humanitním vědám. Jako příklad uvádí kapitány námořních lodí – kdyby vývoj systému navigace zůstal na nich, tak budeme mít pořád sextant.
Nakreslit nové mapy naděje je možné jen se vzděláním, které bude otevřené a hledající. Papež proto varuje před upadnutím do pasti osvícenství víry spojené výhradně s rozumem. Musíme hledat cesty, abychom lépe porozuměli tomu, jak dnes lidstvo chápe samo sebe, abychom mohli vyučování rozvíjet a prohlubovat. Druhý není pro nás ohrožením ale darem. „Katolické univerzity a školy jsou místy, kde se otázky neutlumují a pochybnost se nezavrhuje, ale doprovází.“
Naším úkolem je proto vytvářet nové mapy, hledat nové cesty k naději a tuto naději posilovat. To se nepodaří, pokud se uzavřeme za zdi, kde budeme bránit naši vizi světa. Ve vzdělávacím procesu se nikdy nesmíme tvářit, že máme monopol na pravdu. Nesmíme mít předem připravené odpovědi, ale naším úkolem je analyzovat problémy a naučit se, jak jim nejlépe čelit. Katolické vzdělávání má přispívat k obnovování důvěry ve světě rozpolceném konflikty, být majákem v temné hodině dějin.
