Potrestat, napravit, ochránit. Tři úkoly, které se někdy navzájem vylučují, a přece by měly tvořit jeden celek. Co na to říká Bible – a co my?
Před volbami jsem si pro zajímavost zkusil volební kalkulačku. Zaujala mě otázka týkající se justice: měl jsem vyjádřit svůj postoj k tvrzení, že v trestním právu má být důležitější potrestání pachatele než jeho náprava.
Otázku jsem přeskočil – přišla mi totiž formulovaná nedostatečně. Potrestání pachatele a snaha o jeho nápravu přece představují dvě strany jedné mince. Děti také trestáme proto, abychom jim pomohli se polepšit. Stejně tak by tomu mělo být i v případě pachatelů trestných činů.
Pokud by u trestu nešlo o nápravu, zůstala by už jen čirá pomsta – a s tou se v naší kulturní oblasti snad už nepočítá.
Vedle trestu a možné nápravy však existuje i druhá strana téže mince – ochrana společnosti. Někdy si říkám, že právě v ní spočívá hlavní smysl trestu: chránit ostatní před těmi, kdo nechtějí respektovat pravidla, neberou ohled na druhé a často ani nechápou, jak moc jim ubližují.
Otázkou zůstává, jak dlouho má taková izolace trvat. Rok? Dva? Podle závažnosti škody nebo utrpení, které způsobili? Tak se to běžně dělá. Jenže realita ukazuje, že recidiva mezi propuštěnými vězni je vysoká. Její příčiny jsou jistě složité a vyžadují komplexní přístup, ale současný systém podle mého názoru na ochranu společnosti do značné míry rezignuje.
Trest, pomsta a náprava v Bibli
Bible vnímá trest velmi realisticky – a především postupně eliminuje prvek pomsty. Nejprve jej omezí pravidlem „oko za oko, zub za zub“, a nakonec si pomstu vyhrazuje pouze Bůh: „Má je pomsta i odplata.“ Člověk se mstít nesmí.
Trest jako prostředek nápravy Bible zná. Počínaje výchovou dětí:
„Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.“
Hůl bychom dnes už asi nepoužili, ale tělesný trest byl u malých dětí nejsrozumitelnějším a nejrychlejším řešením – na rozdíl od alternativ, které mohou vést spíš k psychickému nátlaku.
Bible ovšem nekončí u dětí. Počítá i s trestáním dospělých – ovšem s jasným požadavkem, aby trest nebyl veden emocí, ale právem. V Tóře se píše: „Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva.“ Nový zákon jde ještě dál – trest chápe jako důsledek vztahu, zájem o druhého: „Já kárám a trestám ty, které miluji.“
Ochrana společnosti a druhá šance
V nejstarších dobách se ochrana společnosti řešila absolutním trestem nebo vyobcováním. Tóra často zmiňuje vyhnanství viníka. Nový zákon však přináší mnohem větší pochopení pro lidskou slabost. Ježíš žádá odpouštění bez hranic, ovšem s podmínkou, že člověk uzná svou chybu a touží po nápravě.
Kdo svalí vinu na druhé nebo se svým proviněním ještě chlubí, tomu odpuštění nepomůže.
Slyšel jsem od několika vězeňských kaplanů příběhy lidí, kteří se za mřížemi skutečně proměnili. Některé z nich znám osobně – vím tedy, že náprava je možná. Problémem ale zůstává recidiva. Tu bych řešil výrazně přísněji: postupným zhoršováním podmínek věznění až po trvalou izolaci těch, kteří se opakovaně vracejí ke zlu.
Ano, i recidivista se může změnit. Když k tomu dojde, zaslouží si důstojné podmínky. Návrat do společnosti bych mu ale v případě vícenásobné recidivy už neumožnil. Ani Boží odpuštění totiž neodstraňuje následky našich činů.
Autor: Petr Raus
