Série Místa proměny podcastu Bez filtru přináší příběhy prostorů, které ožily, a lidí, kteří jim vdechli nový smysl. Série spojuje osudy míst a lidí a odhaluje, jak se navzájem formují a jak mohou obohatit ostatní.
Na existenci věřících lidí narazil Elva Frouz až v rané dospělosti. „V západních Čechách to není nic neobvyklého,“ říká k tomu. První doteky Boží přítomnosti, jak to on sám formuluje, však zažíval už jako dítě na šumavské chalupě. „Jako malý kluk jsem vyšel pod hvězdnatou šumavskou oblohu do ticha a přicházely tam okamžiky naprostého bezpečí. Být obklopen milující přítomností, být v náručí, která není vidět.
Chvíle, kdy čas jako by přestal existovat a všechno bylo úplně v pořádku. To byly vlastně první kontemplativní zkušenosti dávno předtím, než jsem věděl, že existuje takový pojem a než jsem se dozvěděl, že je to cesta, která je součástí křesťanské spirituality,“ popisuje Elva Frouz. I jako dítě se snažil o těchto zážitcích mluvit, ale nestačily mu výrazové prostředky.
To se mělo změnit na prahu dospělosti, kdy přes Československou církev husitskou a metodistický sbor, kde byl pokřtěn, doputoval Elva Frouz až do katolické církve, kde zakotvil. V rozhovoru se dotkneme toho, čím ho právě katolická církev oslovila a také příběhu, kterak přišel ke svému neobvyklému jménu.
Postupem času v sobě začal Elva Frouz objevovat povolání k jáhenství. K rozpoznání vnitřního volání a odpovědi na něj mu pomohla také jeho žena Markéta. „Vlastně to bylo tak, že to moje povolání jsme objevovali společně s Markétou, podobně jako to povolání do Holostřev. A myslím, že kdyby to tak nebylo, že by to vůbec nešlo. Měl jsem v tom její plnou podporu a také porozumění, o co jde,“ popisuje Elva.
„Součástí obřadu svěcení na trvalého jáhna je veřejně vyslovený souhlas manželky, což teda mimochodem mám dojem, že by vůbec nebylo od věci i u řady jiných povolání, aby byl veřejně vyslovený souhlas partnera nebo partnerky,“ odlehčuje vyprávění Elva Frouz s úsměvem.
„Když to tehdy v kostele vyslovila, tak to pro mě nebylo nové, ale v tu chvíli jsem nějak zavnímal, jak to do sebe zapadá, že to je moje povolání, ale že ona je toho součástí, a její podpora a její porozumění jsou jedním z kořenů,“ popisuje Elva Frouz.
Duchovní doprovázení vnímá jako jeden z úkolů svého jáhenství. „Je to možnost pomoct lidem si všimnout, že Bůh působí v jejich životě,“ říká Elva Frouz. „A jednou z mých největších radostí je, když můžu být u toho, jak si někdo všimne ve svém životním příběhu, že se o něj Hospodin stará,“ dodává. S duchovním doprovázením souvisí i doprovázení během kontemplativních exercicií, které – nejen na faře v Holostřevech – Elva spolu s komunitou Noe pořádá. „Kontemplace je pro mě znovu a znovu nalézaný poklad,“ říká k tomu Elva Frouz. „Ve světě, který se chvěje, mi kontemplace pomáhá si uvědomit, že Láska je živá skutečnost,“ vysvětluje.
V rozhovoru si dále povídáme o tom, proč je při kontemplaci ticho vhodné, nikoli však nezbytné, o tom, s čím za ním lidé přicházejí, ale také o obavách, které z kontemplace můžeme – nejen jako katolíci – mít. Elvovo povídání přináší do uspěchané každodennosti pokoj a klid a zve k cestě, která je nám na dosah.
Připravila: Tereza Pospíšilová
