Nejhezčí chvíle na cestách si většinou nenaplánujete. Prostě se stanou – z náhodného rozhovoru, úsměvu nebo vtipu číšníka. Stačí se zastavit, nebát se mluvit a nechat se překvapit tím, co vám druhý člověk může dát.
V srpnu jsme na dovolené naplánovali výlet do Benátek. Je to naše srdcovka. Těšili jsme se, co nás čeká a jaké vzpomínky si zapíšeme. Už to tam sice známe, ale rádi se do tohoto malebného města s bohatou historií vracíme.
Vyrazili jsme hned ráno a zanedlouho už se z lodi před námi rozprostíral úchvatný výhled na moře a přibližující se krásnou architekturu. Jako vždy jsem si část cesty natáčela. Ráda se i po čase zpětně podívám, kde všude jsme cestovali, a prožívám vděčnost. V myšlenkách se na ono místo přenesu zpět.
Naproti nám seděla starší paní zřejmě s vnukem. Záhy zjistila, že jsme také Češi, a usmála se na nás. Třeba jí i nějak pomůžeme, pomyslela jsem si. Za chvíli se to opravdu potvrdilo, protože si při výstupu z lodi nebyla jistá, kde se nachází zastávka na cestu zpět. Ochotně jsme poradili.
Kochali jsme se plavbou a plánovali náš program. Jako první bylo v plánu se klasicky ztratit v uličkách. Korzovat a sem tam nakouknout do obchůdků a kaváren. Pro mě to jsou všechno velká lákadla. Takové lapače. Líbilo by se mi to a tamto. Avšak je dobré znát svoji míru. Ne všechno musím mít a hlavně to ani není důležité. Samozřejmě si na památku něco pořídíme, ale tak nějak zdravě.
Pomalu se nachýlil čas oběda. Zrovna v uličce, kterou jsme procházeli, byla zajímavá italská restaurace. Ulovili jsme poslední pěkné místo a takřka celou dobu si povídali. Jen letmo jsem si všimla, že se vedle nás usadil starší pár.
Nastal čas placení, ale poněkud rozpustilý číšník se omluvil, že nestíhají. Všude bylo opravdu plno. Nakonec nám ještě zadal úkol, ať si alespoň chvíli povídáme s párem sedícím právě hned vedle nás. Prý máme vytvářet vzpomínky.
Všichni zúčastnění jsme se od srdce zasmáli a opravdu si začali povídat. Zjistili jsme, že jsou v manželství o celých 40 let déle než my (u nás to letos bylo 7 let) a že Benátky taktéž nenavštívili poprvé.
Najednou jsem si uvědomila, že si celkem živě vykládáme o manželství, odkud pocházíme, kde jsme všude cestovali a co bychom si navzájem doporučili vidět nejenom v Itálii, ale i ve světě. Dokonce jsme si ukazovali i některé rodinné fotky.
Naše povídání však najednou přerušil onen číšník. Trochu nás to mrzelo. Byla to moc příjemná chvíle, na kterou se nezapomíná. Taková milá setkání mám moc ráda. Zahřejí mě u srdce a odcházím velmi obohacena. Bylo to nečekané a vzácné.
Máte podobnou zkušenost z cestování? Pokud ano, zapojujete se do diskuse, nebo rychle komunikaci ukončíte?
