Co dnes znamená být „gramotný“? Nejen umět číst a psát, ale rozumět textu, informacím i světu kolem. Přesto miliony dětí – zvlášť dívek – zůstávají mimo učebny. Příběh Malaly Yousafzai a aktuální realita Afghánistánu připomínají, že ke vzdělání nestačí sliby: je potřeba trpělivá, chytrá a odvážná práce, která dokáže překonat předsudky, násilí i bídu.
Války a chudoba představují největší překážky pro školní vzdělávání. 8. září si na Mezinárodní den gramotnosti, který vyhlásilo UNESCO v roce 1966, připomínáme, že na mnoha místech světa nemají děti, a zvláště dívky, přístup ani k základnímu vzdělání. Pojmem gramotnosti se v průběhu doby rozšířil a zahrnuje nejen schopnost číst a psát, ale i schopnost porozumět psanému textu a umět nakládat s informacemi, proto je tento den vysoce aktuální i pro náš prostor.
Právo na vzdělávání náleží k základním lidským prvkům, vztahuje se k důstojnosti člověka, stejně jako k sociálnímu a ekonomickému rozvoji společnosti. K válkám a chudobě se přidávají další překážky, jejichž obětí se ve vyšší míře stávají dívky. Mluví o nich Malala Yousafzai v nedávném rozhovoru pro Vatican news. Jako sedmnáctiletá získala v roce 2014 Nobelovu cenu za mír. Při obhajobě práva dívek na vzdělání necouvla ani před Tálibánem. I přes výhrůžky odhodlaně hájila přístup dívek do škol. Jednoho dne nastoupil do školního autobusu maskovaný tálibánský střelec a ptal se po Malale. Vzápětí zasáhl její hlavu.
Malala Yousafzai přežila. Vražedný útok ji nezastavil, ba naopak ji posílil v jejím odhodlání rozšiřovat dostupnost školního vzdělávání pro dívky. Založila neziskovou organizaci Malala Fund, jejímž cílem je posilovat práva dívek a zajišťovat zdroje na školní vzdělávání. V současnosti více než 122 milionů dívek nemá přístup ke školnímu vzdělání. Přes všechno úsilí mají dívky stále v cestě ke vzdělávání příliš mnoho překážek. Malala Yousafzai je optimistka, uvědomuji si však, že k pokroku nestačí pouze sliby jednotlivých vlád, ale je nutné přijímat kreativní řešení, zajistit udržitelné zdroje a být trpělivý.
Chudoba představuje jeden z významných faktorů nedostupnosti školního vzdělávání. Z mnoha důvodů mají dívky horší podmínky než chlapci. Chudé rodiny, které si nemohou dovolit platit školní poplatky všem dětem, obvykle raději posílají do školy kluky. Vůči školnímu vzdělávání děvčat stále existují hluboce zakořeněné předsudky, ať už přímo v rodinách nebo v širší společnosti. Dívky žijící v zemích, kde probíhají ozbrojené konflikty, ztrácí velmi často přístup k sekundárnímu vzdělávání.
V chudých zemích ve škole také častěji zažívají sexuální násilí. Nízká kvalita škol navíc posiluje genderovou diskriminaci a nedostatečné hygienické podmínky zhoršují jejich situaci. Dívky také více trpí nízkými hygienickými standardy v chudých školách. Vzpomeňme si, jak bouřlivé diskuse u nás vyvolává zmínka o menstruační chudobě, a to patříme mezi hospodářsky vyspělé země.
Z vyššího vzdělávání vylučuje dívky také stále přetrvávající praxe dětských sňatků, což obvykle znamená, že dívka končí se školním vzděláváním. Rodiče v rámci svých omezených možností podporují vzdělání synů. O dívky se „postarají“ tak, že jim najdou ženicha. Nevládní mezinárodní organizace Girls Non Brides uvádí, že téměř 40 % dívek v nejchudších zemích světa se vdává ještě v dětském věku, což je dvojnásobek proti celosvětovému průměru. Mezi faktory, které omezují přístup dívek ke vzdělání, se v poslední době stále výrazněji prosazuje klimatická změna. Podle Malala Fund letos postihne nejméně 12,5 milionu dívek.
Kvalitní školní vzdělávání posiluje postavení dívek ve společnosti. Získají více příležitostí nejen při hledání práce, ale díky získanému rozhledu, způsobu přemýšlení, komunikačním a dalším dovednostem se mohou účinněji zapojit do ovlivňování dění ve společnosti, do ekonomických, společenských a politických aktivit. Z jejich vzdělání prosperuje celá společnost. I země s nízkými příjmy mohou učinit některé kroky na podporu jejich vzdělávání. Jako odstrašující příklad slouží Afghánistán, kde dívky starší 12 let nesmí do školy.
Toto omezení nemá žádné kořeny v islámu. I mezi zbožnými muslimkami můžeme najít řadu vysoce vzdělaných žen. Talibán se sice při přebírání moci v zemi zavázal, že zachová možnost vzdělávání dívek a žen. Záhy však tyto sliby porušil, zavedl další restrikce a pokračoval v omezování ženských práv. Afghánistán se řadí k nejchudším zemím světa, což je způsobeno více faktory, přesto je jisté, že vyloučení dívek ze sekundárního vzdělávání situaci jen dále zhoršuje.
Právě Afghánistán je jednou ze zemí, na které Malala Fund zaměřuje svoji pozornost. Poskytuje granty na pomoc dívkám v Afganistánu, a to od domácích škol po satelitní televizi a rádio, online platformy a offline aplikace, které umožňují dívkám pokračovat ve vzdělávání i pod nadvládou Talibánu. Jak vyplývá z nové zprávy agentury OSN pro rovnost pohlaví, bez ohledu na to, co prosazuje Talibán, více než 90 % dospělých Afghánců podporuje právo dívek na vzdělávání. Talibán navzdory veřejnému mínění zpřísňuje zákazy a ztěžuje práci nevládním organizacím, které se snaží najít cesty, jak zpřístupnit dívkám vzdělání. Afganistán je smutným důkazem, jak panující ideologie prohlubuje chudobu země.
V lednu vystoupila Malala Yousafzai na mezinárodní konferenci Muslimské světové ligy ohledně vzdělávání dívek konané v Islámábádu. Apelovala na světové muslimské vůdce, aby talibánskému režimu nedávali legitimitu. Porušování práva na vzdělání a útisk žen nemá nic společného s islámem. Vyzývala je, aby se projevili jako skuteční lídři. Cesta vpřed vyžaduje, aby muslimští učenci zpochybnili a odsoudili represivní zákony Talibánu. Ke všem lidem, zejména ke všem dívkám, je třeba přistupovat se soucítěním, pohostinností a úctou.
Malala Yousafzai vidí důležitou úlohu mezináboženského dialogu. Když studovala univerzitu, poznala spoustu přátel z celého světa a seznámila se s různými náboženstvími. To ji inspirovalo, aby zpochybnila některá předchozí přesvědčení a pohlédla na svět v širším kontextu. Právě mezináboženský dialog může být příležitostí k lepšímu porozumění a připomenutí si, kolik hodnot společně sdílíme. Malala Yousafzai věří v sílu vzdělávání, které podporuje empatii napříč kulturami a náboženstvími.
Papež Lev XIV., stejně jako papež František, zdůrazňuje význam vzdělávání jako základního předpokladu pro podporu míru a prosazování lidských práv. Papež František dokonce srovnal nerovný přístup ke vzdělání s kulturní genocidou, „kulturní genocidou je, když okrádáme děti o jejich budoucnost, když jim nenabízíme podmínky, aby se staly tím, čím by mohly být.“
