Cestou domů jsem vyslechla hokejovou debatu ve veřejné dopravě. Kritika hráčů, znalosti zákulisí, suverénní soudy. A napadlo mě – co kdybychom takhle komentovali i běžné profese? Nebo rovnou vlastní den? Proměnili jsme šanci, nebo nás poslali na trestnou lavici?
Vracela jsem se domů tramvají. Nasedla jsem do poloprázdného vagónu a čekala mě dlouhá jízda. Postupně přistupovali další cestující, až se vůz úplně zaplnil. Přemýšlela jsem si o svých věcech a moc si nevšímala okolí. Po chvíli ale k mému sluchu začal doléhat rozhovor ze sedadla za mnou. Dva hlasy – mužský a ženský – si povídaly o hokeji.
Muž působil jako opravdový odborník. Všechno věděl, všemu rozuměl a navíc měl prý kamaráda, který ho zasvětil do všech zákulisních informací. Hodnotil výkon českého hokejového týmu na mistrovství světa. Rozebíral jednotlivé hráče, kritizoval jejich výkony, komentoval fyzickou kondici i schopnost spolupráce v týmu. Měl výhrady k sestavě – a kdyby se ho byl reprezentační trenér zeptal, jistě by mu uměl dobře poradit.
Přišlo mi to docela zábavné. I když… trochu mě zarazilo, s jakou samozřejmostí posílal některé hráče do důchodu a jiné rovnou do druhé ligy. Ale hokej se hraje veřejně a výkony hráčů podléhají veřejné kritice – s tím se asi musí počítat.
Napadlo mě, jak by takové hodnocení vypadalo v jiných profesích. Co kdybychom mluvili o pošťácích, prodavačkách nebo řidičích tramvají stejně jako o hokejistech na mistrovství?
Třeba pan pošťák, který mi hodil do schránky jen upozornění, že si mám doporučený dopis vyzvednout na poště – přestože jsem kvůli tomu trčela celé dopoledne doma – ten nevyužil šanci skórovat. Dostal slibnou nahrávku, ale neproměnil. Vyloženě spálil svou gólovou příležitost.
Nebo paní prodavačka v oddělení lahůdek naší samoobsluhy – její kyselý obličej a ztrápený výraz ve vás vyvolají pocit, že jste jí zkazili den, když jste si dovolili požádat o deset deka šunky. Ta do zápasu prostě nedala srdíčko.
Řidička tramvaje, která pustila zprávu o změně trasy během jízdy – a kvůli hluku ji nikdo neslyšel – a už ji víckrát nepustila, přestože jsme zmateně debatovali, kam to vlastně jede? Ta měla problém s tvorbou hry. Nevyhrála vhazování a kotouč jí utekl.
Naopak ta laskavá paní ze správkárny obuvi, která sáhla do krabice plné různých druků, patentek a kdovíčeho ještě – a spravila zapínání na mém batůžku zadarmo a na počkání? Ta proměnila šanci, tvořivě rozehrála a dala vítězný gól.
Bavila jsem se tou myšlenkou a připomínala si terminologii sportovních komentátorů, kterou jsem pochytila u televizních přenosů. Ještě zajímavější mi ale přišlo, jaké by to bylo, kdybychom svoje pracovní výkony komentovali stejně jako hokej – alespoň během mistrovství.
Jak úlevné by třeba bylo poslat někoho, kdo zbytečně vytváří dusno, na dvě minuty na trestnou lavici, aby vychladl.
A co by se dalo říct o mém dnešním výkonu?
A co o vašem?
Dali jste gól?
