Rozhovor s Angelikou Pintířovou ukazuje, že zasvěcený život není útěkem od reality, ale obětavou službou druhým. Kniha nabízí inspiraci, odvahu a pohled na méně známé aspekty její bohaté a náročné cesty.
Je dobře, že knižní rozhovor Anežky Wiewiorkové s boromejkou, pedagožkou, moderátorkou, redaktorkou a ženou mnoha dalších profesí Angelikou Pintířovou, nazvaný Pořád v pohybu s podtitulem O cestě z deprese, o Bohu, sportu, svatosti a církvi, vyšel ještě na konci letošního roku. V poněkud bezútěšných dnech, kdy chybí slunce a mnozí se cítí vyčerpaní, nabízí tento titul duchovní potravu, která je stejně vzácná jako zimní sluneční paprsky.
Kniha je rozdělena do osmi kapitol: Silní nemohou nést prsten, Jsem s ní na kordy a ona se o mě stará jako o vlastního, V propasti, Podivní rebelové, Všichni jsme kněží, Síla příběhů, Společné bahno a Odteď to bude jejich život. Tyto poeticky nazvané kapitoly skrývají realističtější obsah, než by se mohlo na první pohled zdát. Odráží nejen povahu Angeliky Pintířové jako veřejné osobnosti, ale i nové informace, které o sobě v tomto rozhovoru odhaluje vůbec poprvé.
Není to první kniha, kde sestra Angelika sdílí své příběhy, a není to poprvé, co „jde se svou kůží na trh“ . V českém římskokatolickém prostředí patří k těm, kteří se neukrývají v závětří, ale aktivně hledají nové cesty. V tom se podobá svému bratru Adolfu Pintířovi, jehož vliv dávno přesáhl hranice regionu. V rodině Pintířů se „život v pohybu“ zjevně dědí.
Tato kniha je však výjimečná mírou upřímnosti, s níž sestra Angelika odkrývá svůj život, zvláště jeho poslední roky. V médiích možná její práce vypadá jako bezstarostná jízda, ale právě tento rozhovor ukazuje náročnost a komplikovanost její cesty. V českém křesťanském prostředí, kde rozhovory často dominují muži s instantními odpověďmi na všechno, je hloubka a otevřenost Angeliky Pintířové osvěžující.
Obrovský záběr její služby zahrnuje práci řeholní představené, vychovatelky v ústavu pro dospívající s těžkými osudy, pedagoga, rozhlasové moderátorky, členky Papežského misijního díla, doktorky dramatické výchovy a mnohé další role. Toto široké působení se promítá i do témat knihy – od těžkostí každodenní řeholní služby až po vážné teologické a společenské otázky.
Kniha otevřeně popisuje i stinné stránky – osobní vyhoření, depresi a hledání rovnováhy mezi službou druhým a péčí o vlastní duši. Těmito zkušenostmi přináší autentičnost, která čtenáře vtáhne a obohatí. Inspirativní je například její projekt dramatické výchovy, zaměřený na biblické příběhy, či její civilní pohled na současné výzvy katolické církve, od role žen až po práci s psychologií a psychiatrií.
Angelika Pintířová zde ukazuje, že zasvěcený život není synonymem pro únik z reality, ale naopak voláním k obětavé službě. A přestože na sebe neukazuje jako na hrdinku, ale jako na Boží nástroj, její příběh dokazuje, že odvaha, víra a houževnatost mohou proměnit nejen jednotlivce, ale i okolní svět.
Novinářce Anežce Wiewiorkové se podařilo zachytit hloubku i lidskost osobnosti sestry Angeliky a vytvořit čtení, které zaujme nejen křesťanské publikum. V době, kdy řeholníci teprve znovu nacházejí své místo v české společnosti, tato kniha ukazuje, že jejich práce a život mají hodnotu, kterou ocení i lidé mimo církev.
