Maria je moderní ženou, stala se klasickým příkladem toho nejhoršího průběhu náhradního mateřství. Jako „tummy mummy“ odnosila a porodila cizí dítě jako své, ale „vlastní jeho nepřijali jej“ biblickými slovy řečeno.
Čas jde jinak. Z Marie se stala osoba s přesným dress codem. Bílá rouška hlavy, to je její čistota a panenství. Modrý oděv lidství, vody či oblohy, je její podstata. Někdy má ten modrý plášť rudou podšívku a nebo dokonce, nese Maria královsky rudý plášť. Jako královna a paní nebes.
Bylo by načase – a pro dnešní dobu by to bylo velice užitečné – kdyby se Maria vrátila mezi nás, mezi obyčejné lidi. A kdyby byla jednou z mladých žen v nebezpečích, která přináší odcizený a zlý svět, terorismus, války. Ta dívka v Izajášově proroctví (7:14), kterou celkem správně vidíme v Marii, mohla znamenat příslušnici judského královského rodu. Ale z označení „Ta dívka” mohlo být také jasné, že to je nezapomenutelná, nezaměnitelná a důstojná osoba ve své chudobě, prostotě a důstojnosti. Obyčejná žena.
Taková Maria by pak byla patronkou všech materialistů. Jí prostě nedávalo smysl bez domova, svatby a mužské blízkosti plodit děti. „Na to přece musí být dva!“ Rozumově oponovala nadoblačnému zjevení anděla.
Taková obyčejná Maria by pak byla patronkou Agathy Christie a všech hledačů znamení a nápověď k řešení spletitých otázek. Maria se po setkání s andělem vydala za zmínkou o pratetě, kterou ten jasný posel utrousil. Za klíčovou informací šla dlouhé kilometry a těžko mohla říct svému okolí pravdu.
Prateta Alžběta tu pravdu řekla jako první. A ohromně tím Marii pomohla. A ta si pomoci nechala. Kněžská manželka možná znala dobře stará písma. A tři měsíce po jejím boku, to byl pořádný seminář. A Maria je vnímavá a bystrá žákyně, která má smysl pro dobrodružství. Řekla andělovi a vlastně i Alžbětě své „Ano!“, což znamená, že mohla také říci „Ne!“ A víra je dobrodružný risk. Nikdy si nejste jisti, snad jen jediným: Nikdy nás Pán Bůh nenechá!
Maria je moderní ženou, stala se klasickým příkladem toho nejhoršího průběhu náhradního mateřství. Jako „tummy mummy“ odnosila a porodila cizí dítě jako své, ale „vlastní jeho nepřijali jej“ biblickými slovy řečeno. Maria jej přijala a Josef taky. Vlastní i cizí sice závistivě mrkali na zlato, myrhu a kadidlo a měli takové ty vzácné řeči. Ale to dítě Marii nechali, nechali jej světu. A nakonec ho jeho vlastní bratři a sestry zpeněžili hodně pod běžnou cenou, dali za něj jen třicet stříbrných.
Přesto Maria vyhrála, protože její syn Ježíš udělal to, co bylo třeba. Říkal si: „Když můžeš, tak musíš!“ A tak jí i nám vstal z mrtvých a přijde jednou soudit živé i mrtvé.
