Autobiografická kniha Patricie Farské „Otec: Jsou věci, které by neměly uniknout na veřejnost“ vypráví příběh ženy zneužité manipulátorem v podobě katolického kněze. Ačkoli je toto téma stále více detabuizováno, i v současnosti se stále ještě můžeme setkat s řadou předsudků a stereotypů týkajících se obětí i pachatelů. I proto může kniha být výbornou příležitostí, jak lépe identifikovat manipulaci a jak s ní pracovat.
Od té doby, co Rebeka našla mrtvého tátu, strašně špatně spí. Nepřekvapivě. Vychoval ji odmalička sám. Matka od nich utekla za novým milencem. Rebeka otce velmi milovala a obdivovala za vše, co pro ni udělal. Rozpoznal v ní fotografický talent a podporoval ji, aby se mohla věnovat povolání, které miluje. Když otevřela dveře kůlny a viděla visící tělo, zatočil se s ní celý svět. Nechápala, proč to udělal. Až zpětně zjistila, že její otec trpěl degenerací mozku a pravděpodobně měl strach z progrese nemoci.
Z Rebeky je nyní úspěšná, oceňovaná fotografka s bolavým nitrem a s otázkami po Bohu. Nepovažuje se za věřící, ale spíše za hledající. Právě proběhla vernisáž její nové výstavy a organizátoři jí nabídli možnost přespání v pokoji pro hosty na místní faře, kde se setkává s farářem Patrikem a s nebývalou důvěrou s ním dlouze hovoří. Oslovení „otče“ užívané farníky, jeho věk, pozorné naslouchání, to vše Rebece připomíná jejího tátu. Svěří se mu s mnoha trápeními vlastního života: šikana ve škole, chybějící máma, nevydařené vztahy s muži… Při rozloučení ji Patrik až příliš důvěrně obejme. Rebeka je ale přesvědčená, že kněz v celibátu si přece k ženě nemůže nic dovolit. Vzápětí Patrik utrousí drobnou poznámku navozující dojem, že impuls k intimnímu gestu vycházel od Rebeky.
Autobiograficky vyprávěný příběh zobrazuje krůček po krůčku, jak manipulátor, v tomto případě katolický kněz, rozehrává hru se svou obětí. Jeho vztah s Rebekou pokračuje a stane se postupně intimním, ačkoli se tomu od začátku bránila. Její důrazné NE zaznělo opakovaně. Posléze ale Rebeka ztrácí schopnost rozlišovat mezi tím, co je pravda a co pouze její domněnky, pochybuje o průběhu jednotlivých scén, o tom, co řekla ona a co řekl Patrik…
Tolik by s ním chtěla hovořit o Bohu. Přála by si mít po svém boku muže, který ji bude doprovázet v jejím hledání. Patrik s ní ale nechce vést duchovní rozhovory, jeho touhy jsou čistě tělesné. Rebeka přitom vidí, jak působí ve farnosti, jak ho lidé mají rádi. Ona však zná jeho úplně jinou tvář. Přitom vnímá sama sebe jako špinavou holku, která si víc nezaslouží. Chtěla by jiný vztah, ale ten jí Patrik nenabízí. Nakonec ji dožene fyzické zdraví. Je toho na ni příliš a dlouhodobý emoční diskomfort se promítne do jejího kolapsu.
Říci si o pomoc
Vyprávění tímto ale nekončí. Rebeka postupně odhaluje, co dříve nebyla schopná vidět. Je obětí, která byla zneužívána manipulátorem. Ten si s ní dokázal obratně zahrávat a využívat proti ní vše, co mu svěřila. V další fázi si Rebeka dokáže říct o pomoc: svěří se nejdříve kamarádce, poté i spolku pro pomoc obětem. Posléze kontaktuje biskupa, čtenář tak má možnost seznámit se s postupem církevního představeného.
Ačkoliv si Rebeka jako veřejně známá osoba přeje zůstat pro biskupa v anonymitě, nakonec se jí podaří dosáhnout toho, aby její svědectví vzal skutečně vážně. Žena se poté setká s řeholní sestrou, která se pro ni stane bezpečným ostrůvkem naděje. Dokáže totiž pojmenovat Patrikovo jednání jako manipulaci a nemá žádné pochybnosti o tom, kdo je viník a kdo oběť.
I v současnosti se ještě stále můžeme setkat s řadou předsudků a stereotypů týkajících se chování obětí sexuálního zneužívání nebo jeho pachatelů. Manipulátor je zpravidla obratný, přesvědčivý, skvěle zvládá prezentaci vlastní osoby, zatímco oběť je často zmatená, nejistá, nechápe, co se děje, a snaží se pachatele omlouvat. V očích nepoučeného pozorovatele tak mohou být oběti nahlíženy často jako neurotické chudinky. Také Rebeka opakovaně přesvědčuje sama sebe, že Patrik toho má moc, že to tak nemyslel nebo že jeho chování možná špatně pochopila. I proto kniha může být výbornou příležitostí, jak manipulaci lépe identifikovat.
Vyvolat pocit viny
Manipulátor se vyznačuje tím, že v druhém vyvolává pocit viny, že neustále překračuje hranice. Dokáže mistrně využít slabá místa oběti a učiní ji na sobě závislou. Oběť si dlouho nepřipouští, co se s ní děje. Manipulátor si s ní hraje. Chvíli je pozorný, milý, laskavý, aby vzápětí ukázal na její odpovědnost a vinu za vše, co je v jejich vztahu špatně. Vysoce toxický vztah s manipulátorem postupně oběť ničí, jak ukazuje právě kniha Otec.
Pro oběť je nesmírně těžké vymanit se z toxického vztahu. Radikální řez je nezbytný, ale oběti k němu zpravidla chybějí síly. Rebeka detailně popisuje bolest na duši, se kterou se dlouhou dobu potýká. Jak ji zraňovalo vše, co mělo něco společného s církví, s křesťanstvím. Přestože se svěřila církevnímu představenému, stále v jejím srdci zůstala touha hledat Boha. Jen ho už nedokáže hledat v kostele. Ale třeba někdy na louce, když se zadívá do slunce, pociťuje, že tam někde Bůh je.
Touha po spravedlnosti
Autorka tohoto autobiografického příběhu Patricie Farská nepřestala doufat, že si kněz třeba knihu někdy přečte a uvědomí si, jak moc jí ublížil. Ve skrytu její duše stále plápolá malá jiskřička naděje, že někdy po létech duchovní alespoň trochu prohlédne, uzná svoji vinu a omluví se. Tolik potřebuje věřit, že v každém člověku se skrývá kousek dobra a že se tak fatálně nespletla. Současně si realisticky uvědomuje, že se ničeho takového doopravdy nejspíš nedočká.
Ať už někdy v budoucnosti nahlédne onen kněz svoji odpovědnost a dosah svého jednání, či ne, je kniha nesmírně důležitá i pro ostatní, aby poznali, jakými nitkami ovíjí manipulátor svoji oběť a jak ji učiní na sobě závislou. Stále totiž panují myšlenkové stereotypy o dívkách-svůdkyních a omlouvání slabé vůle kněží. V nedávno vydané knize oblíbeného duchovního autora se dočteme třeba o tom, že kněží jsou bábovky, a proto je na dívce, aby ukončila vztah, pokud se nechce zničit. Nic o profesionálním chování, o hierarchickém vztahu a moci, o zranitelných osobách, o zneužívání postavení autority.
Hlavní hrdinka patří mezi zranitelné oběti. Stokrát si vyčítá, že měla kněze na začátku vztahu důrazně odstrčit, že se měla více bránit. To, že nic z toho neudělala, mu nedalo žádný mandát, aby jí ubližoval a zneužíval ji. Ne znamená ne a to stačí. Se stereotypy a předsudky se setkáváme stále. Pořád slyšíme námitky „mohla to kdykoliv ukončit, proč to neudělala?“ Stále se zaměňuje pachatel a oběť. Právě manipulátor ze sebe však umí udělat dokonalou oběť. I proto tuto knihu velmi doporučuji k přečtení, především pro pochopení toho, kdo je pachatelem a kdo obětí.
