V době, kdy pravda ztrácí pevné kontury a hranice mezi realitou a fikcí se rozplývají, papež Lev XIV. připomíná, že svobodná žurnalistika je službou společnosti i Bohu. Novináři, kteří riskují své životy, aby přinesli pravdivé informace, nejsou zločinci, ale svědky pravdy.
Při setkání s účastníky 39. konference asociace MINDS International, globální sítě tiskových agentur, zdůraznil papež Lev XIV. roli novinářů, kteří na mnoha místech ve světě riskují své životy, aby lidem přinesli důležitá svědectví přímo z míst různých válečných konfliktů. Papež ocenil jejich nasazení a připomněl, že na ně nesmíme zapomínat. Vyzval také k osvobození všech novinářů, kteří jsou nespravedlivě pronásledováni a vězněni jen proto, že chtěli veřejnosti přinášet informace. Žurnalistika, zdůraznil, nesmí být považována za kriminální čin.
Pravdivé informace jsou pro naši společnost životně důležité. Pokud chceme hledět s důvěrou do budoucna, nesmíme riskovat, že se ocitneme ve světě, kde nelze rozeznat pravdu od fikce. Papež vysvětluje, že informace jsou veřejným statkem, který je třeba chránit. „Svobodné informace jsou pilířem, na němž stojí naše společnost, a proto jsme povinni je bránit a zaručovat.“ Nesmíme dopustit rozmělňování pravdy, praxi „pohyblivých písků přibližnosti“ ani nastolení postpravdy.
Výhružky novinářům ve svobodném světě
Útoky na novináře se však neodehrávají jen ve válečných zónách. I v našich mírumilovných krajích se setkáváme s nevybíravým napadáním novinářů, a dokonce i s výhrůžkami smrtí. Stačí připomenout, jaké nenávistné útoky se rozpoutaly po zveřejnění příspěvků Filipa Turka na sociálních sítích. Český výbor mezinárodní novinářské organizace International Press Institute dokonce požádal stranu Motoristé sobě, aby vyzvala své příznivce, ať se zdrží výhrůžek novinářům. Veřejnost má právo znát názory politika, který aspiroval na post ministra zahraničních věcí. Jejich zveřejnění není popíráním výsledků voleb ani neužitečným „hrabáním se“ v minulosti, ale ryze novinářskou prací přinášející důležité informace o člověku, který vstoupil do veřejného života.
Papež zároveň připomíná, že práce novináře je právem, které musí být chráněno. Svoboda médií a svoboda projevu představují jeden z nejdůležitějších základů demokracie. V současnosti přicházejí varovné signály i z USA, země považované za baštu demokracie. Donald Trump se dlouhodobě snaží omezovat novináře a získat kontrolu nad informacemi. Rušení akreditací a zákazy účasti některých agentur na prezidentských akcích, vyhrožování odebráním vysílacích licencí či nedávná snaha Pentagonu o schvalování zpravodajství před zveřejněním jen ilustrují kroky namířené proti svobodě projevu. Tyto obavy potvrzuje i Jane Kirtleyová, profesorka mediální etiky a práva z Minnesotské univerzity, která se domnívá, že Trump se snaží plně ovládnout veřejný narativ. Jeho cílem je, aby veřejnost byla vystavena pouze myšlenkám a konceptům, které schvaluje. Nechce slyšet nesouhlasné hlasy.
Arogantní chování předvedla nedávno také tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová, když reportérovi HuffPostuna dotaz, kdo vybral Budapešť jako místo setkání Putina s Trumpem, odsekla: „Tvoje máma.“ Na pozdější dotaz, zda to považuje za vtipné, pohrdavě dodala, že novináře považuje za „krajně levicového pisálka“. Podobně buransky reagoval i mluvčí Pentagonu Sean Parnell. Vládní úředníci cítí nad novináři moc a bezostyšně ji využívají. Profesorka Kirtleyová upozorňuje, že pro novináře v USA nastává nebezpečná doba. Novináři sice nejsou terčem útoků v takové míře jako v autokratických zemích, ale už došlo k několika případům jejich zranění – například při reportování z protestů proti ICE (Úřad pro imigraci a cla).
V krizi jsou jak média, tak i příjemci informací. Papež si je vědom tlaku, pod kterým reportéři pracují. Očekává se od nich, že budou psát rychle – i za složitých okolností. Služba novinářů vyžadující odbornost, odvahu a smysl pro etiku je neocenitelná, protože vytváří protilék proti šíření nekvalitních informací. Vyjádřil podporu zpravodajským agenturám, které musí skloubit ekonomickou udržitelnost s důrazem na přesné a vyvážené zpravodajství. Upozornil také na nefér praktiky komunikace využívající tzv. clickbait.
Zodpovědnost i na čtenářích
Všechna odpovědnost však neleží jen na novinářích. Papež proto zdůrazňuje roli každého z nás: „Jednou z forem aktivního občanství je vážit si těch pracovníků a agentur, kteří ve své práci prokazují serióznost a skutečnou svobodu, a podporovat je.“ Klíčem k získání této role je přesvědčení občanů, že mají právo na pravdivé informace. Je proto třeba požadovat transparentnost zdrojů, kvalitu a objektivitu. Citoval přitom i výrok Hannah Arendtové: „Ideálním poddaným totalitního režimu není přesvědčený nacista nebo komunista, ale člověk, pro kterého již neexistuje rozdíl mezi realitou a fikcí.“
Mezi výrazné zastánce odpovědného občanství ve vztahu k médiím, jako jedné z podob aktivně prožívaného křesťanství, patřil také jezuita Adolf Kajpr, jehož proces blahořečení nyní probíhá. „Nečíst noviny může být v dobách demokracie škodlivější než nepomodlit se růženec,“ napsal v časopisu Katolík. Pobouřil tím některé zbožné duše. Jedna čtenářka mu napsala, že postačí, když se člověk modlí, a Bůh se postará, aby se dozvěděl vše důležité. Kajpr jí odpověděl, že člověk získává vědění tím, že se učí, studuje, chodí světem s otevřenýma očima, ptá se, informuje a sleduje veřejný život. Dokonalý nadčasový návod, který je nesmírně aktuální i nyní – v době, kdy čím dál víc lidí získává informace především ze sociálních sítí.
Papež nás vybízí k bdělosti. Musíme být ostražití vůči novým technologiím, aby informace a algoritmy, které je řídí, nebyly v rukou několika málo lidí. Křesťanská bdělost a ostražitost nespočívá v úzkostném soustředění na skutky zbožnosti, ale ve schopnosti vnímat svět a to, co se v něm děje – v jeho vzájemných souvislostech. Nenechat se zlákat skořápkou slov a nepodlehnout pokušení, že svoboda slova znamená bezbřehé, nikým neomezované útoky na druhé, šíření informací z pochybných zdrojů a své vůle vydávané za pravdu.
