Jak dnes vypadá anglikánská církev v Anglii a co o ní ukazuje univerzitní Oxford? Nový Týden bez filtru nabízí mozaiku pohledů zevnitř i zvenčí: o mladých, duchovním hladu, ženách v církvi i politice mluví kaplanka Bethan Willis, kardinál Timothy Radcliffe a teolog Luke Bretherton.
„Hledání víry je dneska skutečně živá otázka a přijde mi, že církev to zatím nevnímá, nevšímá si, jaký duchovní hlad po víře je,“ říká Bethan Willis, kaplanka a ředitelka Oxford Pastorate, křesťanského střediska pro magisterské a doktorandské studenty i výzkumníky. Právě ona je hlavní hostkou nového Týdne bez filtru, který zve posluchače do Oxfordu a skrze tamní zkušenost představuje anglikánskou církev zblízka.
Bethan Willis popisuje anglikánství jako církev pevně spojenou s místem. „Předností anglikánské církve je to, že patří na určité konkrétní místo,“ vysvětluje a připomíná systém farností, tedy závazek vůči konkrétním lidem bez ohledu na jejich víru. Zároveň ale mluví o vnitřní pestrosti anglikánské církve: od anglo-katolických komunit po konzervativní evangelikály. „Je výzva zůstat jednotní,“ přiznává.
Díl se věnuje také jmenování Sarah Mullally arcibiskupkou z Canterbury, první ženy do čela světového Anglikánského společenství. Podle Willis jde o „potvrzení změn v církvi, které už nastaly“. Zároveň připomíná, že svěcení žen zůstává pro část anglikánů citlivým tématem.
Ústřední část rozhovoru se však týká mladých v Oxfordu. „Chtějí vědět, jak žít. To je po pravdě jádro jejich tázání,“ říká Willis. Mladí podle ní hledají smysl, vztahy, sounáležitost i víru, která se neopírá jen o momentální emoce. Současná kultura podle ní mladým často říká: buď tím, kým se cítíš být, tvoje pocity tvoří tvoji identitu. „To přece lidi naprosto mrzačí, tak se nedá dlouhodobě žít!“ říká Willis. Právě proto považuje liturgii a církevní společenství za mocné: vyznávají pravdy víry společně, bez ohledu na to, jak se člověk právě cítí.
Pohled zvenčí přidává světoznámý římskokatolický kardinál a dominikán Timothy Radcliffe. „Velkou otázkou pro katolicismus je, jak dát ženám v církvi hlas a autoritu,“ říká a dodává, že v tomto ohledu se katolíci mohou od anglikánské zkušenosti učit.
Mozaiku uzavírá anglikánský kněz Luke Bretherton, držitel prestižní profesury z morální a pastorální teologie v Christ Church Oxfordské univerzity. Podle něj je darem anglikánství důraz na vtělení a historii: „K Bohu se nedostaneme jinak než skrze historii.“ Jeho břemenem je ale zároveň závislost na politických procesech. „Neexistuje žádný bezproblémový prostor bez poskvrny,“ upozorňuje.
Více v novém Týdnu bez filtru.
Autor: Martin Strašák
