Když kardinál Pierbattista Pizzaballa, latinský patriarcha Jeruzaléma a v posledním konkláve favorit papežské volby, řekl, že Trumpův návrh na převzetí kontroly nad Gazou prostřednictvím nově zřízené Board of Peace představuje „kolonialistickou operaci“, nebyl daleko od pravdy. Podíváme-li se na aktuální seznam členů, kteří za křeslo v „Mírové radě“ zaplatili z občanských peněz miliardu dolarů, a na ty, kteří nad členstvím uvažují, uvidíme, že taková rada nemůže řešit konflikty dvou stran ani na běžné okresní úrovni, natož v mezinárodních souřadnicích.
Pizzaballa, který se nebál navštěvovat bombardovanou Gazu a který se nevzdal naděje, že Izrael a Gaza přistoupí na mírová jednání, je tak jako my všichni svědkem Trumpova „mírového úsilí“. To začalo výhrůžkami desítkám zemí po celém světě, zvýšenými cly i explicitními hrozbami anexe a násilného připojení suverénních zemí – Kanady a Grónska především. Trump přidal do seznamu svých bláznivých nápadů ten ze září r. 2025, kdy vyzval k vybudování „Riviéry na Středním východu“, na troskách zbořených měst, vesnic a domů Gazy, na hrobech desetitisíců zabitých civilistů.
Podle izraelského premiéra Benjamina Netanjahua je možné o tomto smělém mírovém plánu uvažovat. Spojené státy by Gazu ovládaly a podle Trumpových slov přímo vlastnily po deset let a zároveň tam vytvořily turistický ráj. Zhruba dva milióny Gazanů by byly „přemístěny“ do jiných zemí s pobídkou 5 000 amerických dolarů, aby tak učinili dobrovolně. Z Trumpových slov je jasné, že by se Gazané nemohli přestěhovat např. do Ameriky. Jeden z největších poválečných odsunů by tedy lidi uvrhl do ještě větší nejistoty a krize.
Mír nemůže stát na líbivých slovech
Pizzaballa zná dobře dějiny Středního a Blízkého východu. Zná dobře i evropské dějiny. A zná dobře i dějiny malých zemí, které se v průběhu 20. století i předtím dostaly do vleku mocností, které si nad nimi rozdělovaly kontrolu a moc. Není nic strašnějšího než uvažovat o přestavění svatých míst v Palestině na hotelové resorty a zábavní parky. Nemusíme být křesťané, Židé nebo muslimové, abychom viděli, k jak děsivému nepochopení tu došlo. Redukce zemí na stavební pozemky a lidí na potenciální zaměstnance „středovýchodní Riviéry“ se musí snad každému normálnímu člověku jevit jako bláznovství.
Kardinál Pizzaballa i papež Lev hovoří o potřebě nejen politického, ale také duchovního vedení. Mír v Gaze nepřinesou líbivá slova ani odsun obyvatel a vybudování hotelových resortů na břehu moře. Krajina prosáklá krví, která se stala hřbitovem mnoha lidí, se nejprve musí začít pomalu uzdravovat. Tento naprosto nutný proces nepřikryjí ani hotely, ani bazény. Je třeba jít do hloubky a začít s uzdravováním u každého jednoho člověka, který má své vlastní dějiny. Trumpův mesiášský komplex nemá s možnou záchranou tohoto posvátného regionu nic společného. Myšlenková nahota nemá tváří v tvář osudům skutečných lidí sebemenší naději na úspěch. Kolonialismus moderního střihu je to poslední, co tento svět a v něm ti nejslabší a nejpostiženější potřebují.
Jsem rád, že nejen kardinálové Pizzaballa a Zuppi, ale i sám papež odmítají hrát hru na pravdu a spravedlnost. Kdo mezi lidmi v Gaze a ve Svaté zemi žije, ten o nich nikdy nemůže smýšlet jako o figurkách na šachovnici. Vím, že řada lidí vyčítá církvi, že má sama máslo na hlavě a že její mravní autorita není příliš velká. Jenže autoritu církve kousek po kousku znovu budují ti, kteří se nebojí umazat, kterým nevadí, jak říkal papež František, být cítit po ovcích, ti, kteří považují osud Gazanů a Izraelců za část vlastního osudu. Opak kolonialismu je stav, v němž spolu lidé hovoří a plánují společnou budoucnost. Nic jiného Gaza nepotřebuje.
