Mám o těchto Vánocích jedno velké přání: aby ke mně Pán Bůh přišel. Abych prožil jeho příchod, aby mě oslavil a já dokázal říci, že jsem ho potkal. Vy mi jistě věříte, že to není žádné blouznění, ale touha. A já věřím, že moje touha je stejná jako ta vaše. Protože potkat Boha znamená prožít to nejvzácnější a nejkrásnější, co je pod sluncem.
On sám je Slovo, které se stává. Je Životem a Světlem lidí. Ví o nás, myslí na nás, s námi cítí, nikdy nás neopustí, neodsuzuje, ba dokonce s námi počítá. Takový je. A my to o Vánocích nejen vyznáváme, ale i prožíváme. Jsme na to všechno naladěni. Přitom to není žádné kouzlo ani mávnutí proutkem. Všechno v nás rezonuje, protože zvěst z Betléma je silná. Je tak silná, že se citově dotýká i těch, kteří Vánoce berou spíš jako folklorní záležitost.
Vánoční svátky nám chtějí říci, že Bůh není v hloubce ani ve výšce. On je uprostřed nás. Je v tobě. Budeš-li hledat, tak ho najdeš. Jeho mlčení neznamená, že tě neslyší. Pán Bůh nás svým hlasem vede a mlčením vychovává. Vidí tě, ví, kdo jsi, co děláš, čím se raduješ a čím trpíš, co se ti daří a co kazíš, co máš a co jsi poztrácel.
On na člověku vidí to dobré a vzácné, ale také to zlé a špatné, nízké a zahanbující. Všechno se vejde do jeho pohledu. Všechno, i to nejhorší. Ve dne i v noci k němu můžeš volat doslova o první pomoc – on slyší. Nemá přestávku, protože je život, nemá výmluvu, protože je láska. Trpělivě čeká, až člověk zmoudří a zjemní své srdce.
Pak můžeš Boha najít i v pohledu na svět. Všechno, co vidíš, je dílem jeho umění, je zrcadlem jeho krásy. Vše udělal pro tebe. Pro tebe rozkvetla zem, září ve tmě hvězda, ve vodě se odráží třpyt měsíce. Dívej se na všechno očima víry. To Bůh mluví k tobě. Naslouchej a přijímej.
Jeho mluva je řeč srdce a kdo je prostoupen dobrem a láskou, ten to pozná. Pozná, že místem setkání s Bohem je bližní. Pozná, že nejkrásnější na světě nejsou věci, které máme, ale chvíle, které prožíváme. Že víra není jen učení, ale setkání. Člověk může přečíst celou knihovnu, a přesto být bez víry. Někdy zase stačí jediný rozhovor a víra začíná. Každé setkání s bratrem nebo sestrou může být setkáním s Bohem.
Člověk může vypočítávat, kdy a jak se může setkat s Bohem, ale nesmí zapomenout, že naše představy se nemusejí krýt s těmi Božími. Mohu být i zklamán. Mohu vše prožít uštvaně. Vánoce mi mohou vyblednout. Mohou to být i dny bolesti. Mohu být naplněn zlem a snad i hříchem. To všechno se může stát. Ale Bůh mě má stále rád. I když odmítnu, stejně ho potkám. A budu překvapen jeho dobrotou a otevřeností.
Na kontrast mé bídy a jeho lásky nemohu mlčet. Na ni chci nějak odpovědět – a třeba právě tímto vyznáním.
