Martina Bittnerová je spisovatelka a lektorka. Věnuje se literární tvorbě, publicistice a přednáškové činnosti. Dlouhodobě se zajímá o literární historii s výraznou orientací na české osobnosti 19. století a dějiny národního obrození. Šíře témat jejích besed se rozrostla o gamblerství poté, co její partner závislý na hazardu spáchal sebevraždu a Martina se kromě jeho ztráty musela srovnávat i s dalšími těžkostmi. Podle Martiny je u nás téma gamblerství stále tabu, proto jsme mu dali prostor v novém díle Příběhů bez filtru.
Martina Bittnerová a její bývalý partner se seznámili při práci v korporátu. Z kolegů se zanedlouho stali životní partneři. Po jisté době se Martině její bývalý přítel přiznal, že je gambler. Martina vzpomíná, že to s ní v první chvíli nic neudělalo.
Třeba říct, že se časově pohybujeme přibližně o 20 let zpátky. I dnes je zřejmě povědomí o životě gamblerů menší než u známějších závislostí jako například u alkoholismu nebo drogově závislých, natož pak před dvěma dekádami. Martina podotýká, že jí trvalo dlouho, než pochopila, že může být člověk na hazardu závislý. Jednak se osvěta na školách do té doby zaměřovala na látkové závislosti a jednak, jak říká sama Martina, myslela si, že když už tedy někdo gambler je, pak to musí být hlupák.
To Martinin partner jistě nebyl. Sama říká, že její bývalý partner měl dvě tváře. Jednu úspěšnou, kdy při práci vystudoval dvě vysoké školy a stal se respektovaným manažerem, a tu druhou, která skrývala jeho dlouholetý boj s hazardem. Martinin partner byl léčeným gamblerem už v době, kdy spolu začali žít. Následný průběh jeho závislosti měl pak podobu sinusoidy. Období relativně normálního života se střídala s hospitalizacemi v léčebně.
Martina sama sebe i další lidi v podobné situaci označuje jako spoluzávislé, tj. osoby, na které sekundárně, ale přesto velmi intenzivně dopadají důsledky osoby závislé (zpravidla jde o blízké příbuzné, partnery, děti a podobně). V případě gamblerství, které spadá do kategorie závislostí nelátkových, je situace o to složitější, že recidiva není na první pohled patrná jako v případě látkových závislostí, například alkoholismu. Sama Martina k tomu poznamenává: „Dokud on vám to neřekne, vy si můžete myslet cokoli. Já jsem se ho x-krát i zeptala a on ten gambler se na vás podívá, usměje se a řekne: Všechno je v pořádku.”
Podle Martiny je gambler donucen jít s pravdou ven, když se v rámci své závislosti dostane do situace, kdy už neví kudy kam a začínají mu narůstat dluhy. Jedním dechem ale dodává, že peníze nejsou tím největším problémem, aniž by zároveň tuto problematiku umenšovala: „Ty peníze bolí, to určitě, ale když je ten gambler pracovitý, může udělat oddlužení, všechno možné a tohle vyřeší. Ale to, že se rozvedete, že vás opustí rodina, blízcí, to se velice těžko napravuje.”
Příběh Martinina partnera bohužel skončil tragicky. I proto, aby se obdobné scénáře opakovaly co nejméně, se Martina rozhodla o svoje osudy podělit a poukázat na komplexnost závislosti na hazardu. Epizoda dále odkrývá, jaké silné stránky měl její partner, nahlíží do léčby gamblerství a odhaluje, v čem je podle ní přístup k ní příliš úzce vymezen.
Martina Bittnerová svůj příběh popsala v knize Můj život s gamblerem (ve druhém vydání Život s gamblerem) a následně dostal i vizuální podobu. Dokument Život s gamblerem získal 3. místo na celostátní přehlídce České vize. Kromě toho Martina o tématu mluví v rámci svých besed a programů na školách, a snaží se tak dělat osvětu a prevenci v době, kdy je ještě čas lecčemu předejít.
Autor: Jannis Moras
