Postavit život na skále neznamená zbožné fráze, ale závazek k pravdě, spravedlnosti a milosrdenství. Od Mojžíše přes Ježíše až po dnešní ústavy vedla smlouva s Hospodinem k ochraně slabých, k důstojnosti pro všechny a k odmítnutí nenávisti. A právě tento základ může být nadějí i pro dnešní svět, který se zmítá ve válkách a politické prázdnotě.
Apoštol Pavel v listě do Korintu (1K 10,1–4) vyznává, že při útěku z Egypta s Izraelem putovala skála, a proto zažili duchovní obranu. Poznali, co je to právo a milosrdenství. Pavel překvapivě vyznává, že tou skálou byl Kristus. A že tedy Boží smlouva, o níž zpíval Mojžíš, má kristovský rozměr, platí i pro křesťany. Když tedy Ježíš při ustanovení večeře Páně hovoří o obnově smlouvy, má na mysli právě tu, o níž zpíval Mojžíš.
Nyní chápeme, proč v podobenství o dvou stavitelích Ježíš vyzývá, aby věřící stavěli na skále, nikoli na písku. Spirituální dům postavený na písku se totiž zhroutí v době různých společenských těžkostí. Společenství věřících se rozsype. Šimon dostává nové jméno Petr, tedy skála, protože jeho jméno odkazuje k pramenu jeho důvěry a síly.
Otcové poutníci v americkém státě Massachusetts (1648) ve své státní ústavě s odkazem na Mojžíše a starověký Izrael vysvětlili, co jsou to demokratická práva. Trvají na tom, že právo a také správně-státní právo je nesmírně důležitý nástroj pro budování společnosti. Do své ústavy napsali, že stát bez práva je jako loď bez plachet a kormidla. Je neschopná pohybu i řízení. Takový státní útvar nemá budoucnost. A v roce 1776 potřebnost práva a lidských práv zopakovali Prohlášením nezávislosti a později potvrdili Prvním článkem ústavy, oddíl 1. (1787).
Evropští lídři by měli nadále působit, aby se Američané i Izraelci vrátili k demokratickým principům, které koření ve smlouvě Hospodinově. Tento přístup může nastartovat tlak na skončení válek. Ukrajinci budou moci nadále slavit 24. srpen jako Den nezávislosti. Palestinci budou mít svůj stát. A Rusko by nemělo křesťanské tradice zneužívat. Mělo by skončit s agresí na Ukrajině, aby Čína ztratila dojem, že agrese se v tomto světě toleruje, a je legitimní hybnou dějinnou silou.
Jsou to všechno jen slova, slova, slova? Je to jen zbytečné snění? Sny se naplňují, jak nás to učí již od starověku židé i křesťané, pomocí nezávislých iniciativ, a to zejména pomocí písní. Sváťa Karásek to vyjádřil již v době československé totality: „Je lepší na skále život svůj mít, pamatuj… Pilát co soudil, tak jak dav řve, a pak si umyl ruce své, ten neměl na skále život svůj, pamatuj.“ V předvolební době smíme dodat: „Politik co žvaní, tak jak dav řve, a pak co vítěz společnost zválcuje, ten nemá na skále život svůj, pamatuj.“
Autor: Pavel Keřkovský
Zdroj: Protestant
