David Smečka je herec a hudebník. Ve svých šestatřiceti letech strávil téměř půl roku v léčebně, kde se dostával ze závislosti na alkoholu. Jak poznamená život člověka taková zkušenost? Dokáže si sám od sebe svoji závislost uvědomit? A je v tom všem herecká profese překážkou? Nejen na tyto otázky přináší odpovědi rozhovor pro podcast Bez filtru.
“U nás v rodině to bylo tak, že jsme bydleli v domě, kde nás bylo hodně. Víno a pivo bylo opravdu nedílnou součástí každé oslavy, ” otevírá David Smečka vzpomínku na dětství a pátrá po zárodcích vlastního vztahu k alkoholismu. “Pramení z toho, že moje máma byla skrytou alkoholičkou, která tvrdila, že nemá žádné problémy,” dovysvětluje.
Nejvíce se jeho sklony pít začaly projevovat v práci, tedy v divadle. ”Po každém představení jsem měl neuvěřitelné bažení dát si pivo,” vykresluje obraz náročného období, které se posléze začalo podepisovat i na vztazích v rodině. “Bez toho, aniž bych si šel dát pivo, jsem byl doma k nesnesení.”
“Vše došlo posléze do stádia, kdy mi manželka řekla, a dost. A já jsem nějakým šestým smyslem pochopil, že tentokrát už to myslí doopravdy,” říká David a vrací se ke chvílím, které posunuly jeho boj s alkoholem na další metu. “Vím, že jsem ležel někde na pokoji, ráno jsem se probudil, vzal jsem to pivo, co zbylo z večera, otevřel jsem ho, vylil do umyvadla a řekl jsem, že už nikdy nebudu pít.” Je to podle něj velmi důležitý moment a rituál. “Uvědomíte si, že jste udělal opravdu ten svůj první krok,” dodává.
Další část příběhu si prožil nejdříve v psychiatrické a poté v protialkoholní léčebně. “Když vidíte spolupacienty, slyšíte jejich příběhy a zjistíte, že v mnoha ohledech kopírují ty vaše, tak si řeknete, jaké máte štěstí, že jste se sem dostali tak brzo.”
Jak se Davidův život změnil po tom, co začal abstinovat? Co je pro něho nejtěžší? A našel ve svém uzdravování Boží dotek?
První část rozhovoru je volně k poslechu ve všech podcastových aplikacích nebo na webu podcastu Bez filtru.
Autor: Jaroslav Tomáš
