Druhým zasedáním téměř čtyř set delegátů z celého světa pokračuje v říjnu ve Vatikánu Synoda o synodalitě. Tu zahájil v roce 2021 papež František a vyvrcholit by měla jeho závěrečným rozhodnutím v polovině příštího roku. O tom, co dosud synoda katolíkům přinesla, jaké naděje zklamala a co se dá ještě od probíhajícího zasedání očekávat, debatovali v podcastu Týden bez filtru teolog a člen Národního synodálního týmu Josef Mikulášek, publicistka a komentátorka Hana Svanovská, a pedagog, bývalý radní České televize a publicista Jiří Zajíc.
„Jak pro koho,“ reaguje Josef Mikulášek na první otázku, zda synoda zatím není hlavně zklamáním, když se nevyřešilo žádné kontroverzní téma. „V první fází to vypadalo, že synodu většina lidí v katolické církvi vnímá tak, že se otevřou a vyřeší všechna ožehavá témata. Od začátku roku 2024 je ale jasné, že záměr synody je mnohem užší.“ S Mikuláškem souhlasí i Jiří Zajíc, podle kterého mohou být zklamány dvě skupiny lidí. Ti, kteří očekávali, že celý proces zkrachuje a také ti, kteří doufali v řešení kontroverzních témat. „Z mého hlediska to vychází z nepochopení, že Synoda o synodalitě má řešit především způsoby jednání.“
Právě způsoby jednání se už propsaly do fungování některých farností, podle Hany Svanovské je to ale rozdíl farnost od farnosti. „Někde slyším nadšení, jinde potom ve farnosti kněz řekne, ať na něj farníci s takovými novotami vůbec nechodí.“ To potvrzuje i Mikulášek, podle kterého kněží ve farnostech hrají velmi důležitou roli. „Hodně záleží, bohužel, na kněžích ve farnostech, jaké echo synodě dávají, jaká atmosféra ve farnosti okolo synody rezonuje. Velmi si cením, že například v brněnské diecézi bylo rozhodnuto, aby ve všech farnostech vznikly pastorační rady, aby byly povinné a měly nejen konzultativní hlas, ale i podíl na rozhodování a na odpovědnosti.“ Mikulášek kvituje také postup nového olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka, který na různých diecézních akcích věnuje často asi hodinu na diskuzi s věřícími, kteří se mohou na cokoliv svého biskupa zeptat.
Druhé zasedání synody, které se po roce od zasedání prvního odehrává opět během měsíce října ve Vatikánu, odstartovalo 2. října. Účastní se ho 368 hlasujících delegátů, z toho 272 biskupů, a 94 účastníků bez hlasovacího práva. Zastoupeni jsou také laici, mezi nimi i ženy. Českou republiku na zasedání zastupuje pražský pomocný biskup Zdeněk Wasserbauer.
Podle Josefa Mikuláška je důležité připomenout, že nejde o překřikování. „Je to konverzace v Duchu svatém. Dopoledne a odpoledne jsou pracovní bloky, ve kterých se u kulatých stolů baví jednotlivé skupinky a střídá se to s generální kongregací, kde jsou přednášeny závěry skupinek a účastníci synody tam také mohou přednést svoje příspěvky.“
Synoda o synodalitě by měla vyvrcholit v roce 2025 vydáním tzv. postsynodální exhortace, dokumentu podepsaného papežem Františkem, jehož součástí by mohla být rozhodnutí o konkrétních změnách v katolické církvi. Exhortace by měla zahrnovat také témata, která na jaře letošního roku papež synodě odebral a ke zkoumání předložil speciálním pracovním skupinám. Mezi takto vyjmutá témata patří třeba jáhenské svěcení žen, biskupská služba včetně způsobu výběru biskupů, kněžská formace, ekumenismus nebo témata kolem homosexuálních vztahů a svazků.
Nebylo tedy to nejvýraznější synodnímu zasedání odebráno a nestal se ze Synody podvod na věřících, kteří do ní vkládali naděje na změnu v konkrétních oblastech? Jaké signály by měla podle diskutujících katolická církev vyslat světu? A změní Synoda církev?
Ochutnávku debaty poslouchejte ve všech podcastových aplikacích, celé znění na portálu Herohero.co/bezfiltrubonusy.
Autor: Ondřej Havlíček
