V souvislosti s vystoupením budoucí mluvčí zvoleného prezidenta Petra Pavla, Markéty Řehákové, se na sociálních sítích rozjela místy vyostřená debata. Bylo její chování nepatřičné? Proč způsobilo takový rozruch?
V průběhu volební kampaně Petra Pavla jsem pozorně četla komentáře k volebním debatám. Velmi často se objevovaly zmínky o tom, že Pavel působí nepřirozeně, místy až strojeně, nebo dokonce, že jen mechanicky a bez zaujetí přeříkává naučené odpovědi. Další část diskutujících hodnotila jeho věcnost, emoce na uzdě a chvílemi až mrazivý klid spíše kladně jako projev rozvahy a důstojnosti.
Pro jednu skupinu lidí představovaly např. fotografie kandidátů ve společnosti jejich zvířecích miláčků nebo při oblíbených činnostech možnost vidět kandidáta na prezidenta z té „lidské“ stránky, jiní považovali takový materiál za hraní na city a podbízení se slabším povahám.
Podobná názorová smršť byla k vidění i v období rozloučení s královnou Alžbětou II. Média rozebírala, zda tím či oním oděvem vyjadřuje smuteční host úctu královně nebo na kom z přítomných byl vidět největší zármutek. Očekávalo se, že nikdo z blízkých pozůstalých nebude na veřejnosti svůj zármutek projevovat (pro některé by to hraničilo s tzv. vystavováním na odiv), a pokud ano, tak pouze do té míry, aby si nerozmazal make up nebo nepotřeboval použít kapesník.
Trochu mě mrazilo při kladném hodnocení chování malého prince a princezny, kteří důstojně, a tedy vychovaně absolvovali náročný ceremoniál. Dostali velkou pochvalu, že pohřeb prababičky ustáli s takovou grácií. Proč, proboha?
Když se opět vrátíme do České republiky, napadá mě ještě jedna událost, která se velmi dotkla nejen mě. Šlo o tragickou smrt matky a jejího malého synka v Krkonoších. Nebyla jsem sama, kdo při zveřejnění okolností jejich smrti neudržel slzy. Stejně tak jedna z televizních hlasatelek v přímém přenosu. Pár minut na to jste si mohli přečíst různé komentáře hodnotící její profesionalitu spočívající v tom, že se snažila udržet své emoce na uzdě.
Otázka zní. Co by se stalo, kdybychom byli u veřejně činných lidí častěji svědky upřímného propuknutí v pláč, nebo výbuch radosti? Je opravdu otázkou profesionality, pokud se komentátorka rozpláče při popisu tragické smrti nevinného dítěte? A vážně je nám milejší obraz malých dětí, snažících se na přání okolí skrýt slzy i na pohřbu své milované prababičky?
Poslední fáze volební kampaně v Česku už naštěstí nebyla k pláči, ale k smíchu. K radostnému smíchu! Kolik úsilí, umu, fyzických i psychických sil, o probdělých nocích nemluvě, musela stát příprava i průběh volební kampaně, na jejímž konci bylo velké vítězství.
Ano, člověk se má připravit na všechno a vítězná varianta kampaně byla nejspíš v plánu. Ovšem jsou věci, na které se prostě připravit nedá, a i přes řádnou přípravu dopadnou nakonec jinak. I u pečlivě připravené kampaně, kterou stále ještě nedělají roboti, ale jen lidé, zapracují emoce, možná i stres z nevyspání nebo adrenalin. Jde o všechno a vlastně ještě o nic. Oficiální část převzetí úřadu se teprve chystá, takže vyhlášení vítězného kandidáta voleb má povahu spíše oslavnou, nikoli oficiální.
Neustále se zdůrazňuje potřeba prožití radosti v našem životě. Spousta lidí se tomu musí učit. Jsou zvyklí držet se stranou, protože to se přece nesluší, abych teď takhle… Což má na lidskou psychiku spíše negativní dopad. A přitom na druhou stranu je velmi často kladně posuzována např. nekonvenční a emocionálně bohatší povaha národů, kterým snad dokonce pro skrývání emocí chybí gen.
Křesťanství nás učí odpouštět. Jsou věci, u kterých to jde těžko, a i přes odpuštění není dobré na ně pro kladný vývoj budoucích věcí zapomenout. Ovšem v případě radosti mluvčí nově zvoleného prezidenta Markéty Řehákové bych se klonila k tomu, aby se jí emocionálně laděný výstup po dlouhotrvající, a především vyčerpávající činnosti, protentokrát nejen odpustil, ale aby se na něj rovnou zapomnělo.
Pokud je tak zdatná, že se díky svým schopnostem a vzdělání kvalifikovala na významnou funkci, jistě pro ni nebude problém osvojit si v krátké době i další potřebné dovednosti. Uvidíme, jak se jí povede dál, ale v každém případě má vedle sebe jednoho z těch schopnějších, od kterého se může mnohé naučit.
