Platy jsou nízké, byty drahé, není dost jeslí, ale hlavně jsou dnešní mladí líní a chtějí si jen užívat. Tyto argumenty se ve velkém ozývají v diskusích pod množícími se články o klesající porodnosti. Po přečtení většiny z nich máte pocit, že se blíží konec světa, společenský řád zkolabuje a věci nebudou jako dřív. Zkusme se k tomuto fenoménu postavit jako moderní lidé, a ne jako ustrašené duše z hloubi temného středověku.
„Není dost polovičních úvazků pro ženy ale hlavně ta dnešní mládež, ta je líná, chce si jen užívat, je sobecká, má všeho spoustu, neumí se uskromnit. Vždyť i za války se přeci rodily děti.“ Zvláštní je, že tohle píšou lidé, kteří válku na vlastní kůži v produktivním věku nezažili. Za války se děti rodily. Pravda, ale rodilo se jich mnohem méně. Data Českého statistického úřadu v tabulce s názvem Počet a pohyb obyvatel v Českých zemích mluví jasně:
V roce 1914 měly České země 10 283 486 obyvatel. Počet narozených dětí (celkem i s mrtvě rozenými, tedy počet porodů) byl 277 043. V roce 1916 už počet narozených klesl na 144 152 a o dva roky později dokonce na 123 698. Rozdíl oproti roku 1914 je tedy 153 345. Jde tedy o více než 50% úbytek během 4 let. O kolik dětí méně by se asi narodilo, kdyby byla možnost antikoncepce?
Už v roce 1921 vyskočila porodnost na 264 269, což se projevilo během druhé světové války, kdy porodnost neklesala, ale držela se na předválečných číslech, chvílemi dokonce trochu stoupla. V tom hrály roli silnější poválečné ročníky a také fakt, že byly zavřeny vysoké školy a od nuceného nasazení vás mohl zachránit sňatek a těhotenství. Životní úroveň za Protektorátu byla rozhodně nižší než za první nebo druhé republiky, ovšem s útrapami civilního obyvatelstva na našem území za první světové války se to nedalo srovnat.
V letech 1939, 1940 a 1942 byl uzavřen rekordní počet sňatků a v roce 1946 následoval rekordní počet rozvodů, přičemž rozvodovost pak víceméně stoupala a počet dětí pozvolna, ale prakticky neustále klesal (až na období tzv. Husákových dětí, kdy rodily silné poválečné ročníky). A to už nebyla válka.
Nejde tedy o to, že by dnešní generace byla sobečtější nebo línější. I za války se lidé velmi často rozhodovali, zda mít dítě teď, počkat nebo si spíše pospíšit, a to z ekonomických nebo jiných životně důležitých důvodů jako v případě totálního nasazení. O nechtěně narozených a odložených dětech nemluvě. Pokud by měli lidé (nejen ženy) možnost antikoncepce, jistě by se to projevilo na výsledných číslech.
Vlastně se vracíme do normálu
Je jasné, že pokud by si generace před námi mohly nějak ulehčit tím, že by měly méně dětí (méně výdajů, práce) nebo mohly rodičovství posunout, udělaly by to. Nehledě na fakt, že ne všechny ženy by se staly matkami a muži otci. Mluvím ovšem o době kapitalismu, nikoli socialismu.
V jednom z mnoha článků, které jsem na toto téma v poslední době četla, se objevila zmínka, že se vracíme do normálu, kterým je život v kapitalismu. Na to, zdá se, stále nějak pozapomínáme. Možná jen srovnáváme nesrovnatelné. Pro generaci, která prožila desítky let v socialismu, je dnešní svět často nepochopitelný.
Pokud nevíte, co mám na mysli, podívejte se např. na Četnické humoresky. Svobodná květinářka, pak majitelka kloboučnictví, svobodná novinářka… A kolik četníků z pátračky bylo ženatých? Bylo úplně normální, že svobodné a bezdětné ženy samy vedly živnost. Naopak ne každý mladý muž se mohl oženit – a nebylo to z lenosti, ale z čistě majetkových důvodů. Větší počet dětí u sezdaných by se dal připsat nedostupnosti antikoncepce a vědomí vyšší dětské úmrtnosti. V dnešní době je však dětská úmrtnost mizivá a antikoncepce vítaná nejen ze strany žen, ale také mužů. Na to se často zapomíná. Vždyť kdo z vás, pánové, by dnes chtěl mít 6–10 dětí? Neplánovaně? A proč také?
Skokový úbytek populace není pro náš stát neznámým pojmem. V minulosti jsme zažili momenty, kdy vlivem válek došlo k prudkému úbytku mladých lidí v rekordně krátkém čase. My dnes o klesající porodnosti víme roky, dala se předpokládat, stejně tak stárnutí populace. Bylo dost času se ekonomicky i sociálně připravit na změny, které to s sebou přinese. Totiž přirozené a předvídatelné změny, které se netýkají jen nás, ale i jiných zemí vyspělého světa.
Postupný úbytek narozených se v dnešní době vlastně zdá jako dobrá zpráva. V éře, kdy nás mají převálcovat technologie a nahradit algoritmy, kdy v regionech marně hledáte zubaře a sehnat pro dítě místo ve školce se jeví jako nadlidský úkol, je to možná přirozená reakce systému. Pokud bych se měla dívat více do budoucnosti, troufnu si říct, že by to mohlo vyřešit i bytovou krizi. Ovšem stále je nám předkládáno, že je to neřešitelný a velký problém. A kdo ho způsobil? Že by vlády a strany napříč politickým spektrem? Ne. Líní mladí a líné ženy. Tak se do nich pusťme. Je to ještě jednodušší než nadávat na vládu.
Takže podle mého názoru jde spíše o to, že se politikům volajícím po vyšší porodnosti nechce reformovat stávající systém a dělat méně populární kroky. A mladí tohle vnímají. Vnímají, že o své zabezpečení, zabezpečení svých dětí i rodičů budou muset v budoucnu mnohem více spoléhat na sebe v nepředvídatelném a rychle se měnícím společenském a ekonomickém systému. Počítají spíše s horším scénářem než se zářnou budoucností na věčné časy. Nemějme jim to za zlé a zkusme je spíše podpořit. Obávám se ale, že dlouhá mateřská ani peníze na ruku nejsou tím pravým povzbuzením.
