Katolíci mohou na své cestě životem narazit na mnoho překážek, které jim otevřou cestu k ďáblu. Jsou jimi i takové věci jako jóga, tetování, homeopatika nebo filmy o Harrym Potterovi? Dnešní díl pocastu Bez filtru přináší příběh Veroniky, která ve strachu z ďábla vyrůstala, a Tomáše, který byl nepřímo svědkem exorcismu.
Rodiče Veroniky se dostali k víře až na vysoké škole. O to přísněji však svou dceru vychovávali v souladu s tradičními katolickými principy. Cílem takové výchovy bylo, aby se Veronika vyvarovala moderním tendencím, jinak by do ní mohl vstoupit zlý duch. Díky tomu začala nastavená pravidla až úzkostlivě dodržovat. „Myslela jsem si, že takhle to je správně, že se toho musím vyvarovat a bát. A pokud bych udělala něco špatně, tak do mě ďábel vejde a bude mě ovlivňovat.“ Ďábla si představovala jako děsivou bytost, před kterou ji ale ochrání Bůh.
K problematice střetu katolíka s ďáblem se vyjadřuje exorcista Jaromír Smejkal, podle kterého prostřednictvím excentrických výdobytků moderní doby může ďábel silně působit na člověka. „V zásadě otevírám cestu zlému duchu s každým hříchem. Když podlehnu pokušení, tak otevírám cestu zlému duchu do svého života.“ Dle jeho názoru člověk nežije v bezpečném prostředí a zápas se zlem začíná již při početí.
Církev však vytváří bezpečné prostředí pro duši a člověka chrání do té doby, než začne církevní učení zpochybňovat. Bůh je mocnější než zlý duch, ale nezastane všechnu práci za nás – dal nám svobodnou vůli a pravidla, kterými se máme v životě řídit. Pokud překročíme hranice vymezené Bohem, nemá možnost nás ochránit od důsledků našich činů. K tomu dodává, že ateismus je hlavní příčinou, proč lidé padají do pastí nastražených ďáblem, neboť si myslí, že všemu rozumí.
Jaromír Stejskal se zároveň zaměřuje i na to, že ne každý zastává stejné názory jako on. Věřící by sami měli najít odpověď na to, co přesně je předmětem jejich víry a jak k tomu chtějí přistupovat. K tomu jim má pomoci modlení, katolické učení a konstantní studium poznání.
Zlo se na světě objevuje v mnoha podobách. Jak jej ale identifikovat a postavit se mu? Biskup Tomáš Holub ho bere vážně, ale současně se ho nebojí, neboť Ježíš Kristus je silnější. Je si vědom rozporných názorů mezi církevními hodnostáři, k čemuž uvádí, že je potřeba řídit se oficiálními stanovisky katolické církve. Tam, kde žádné stanovisko není k dispozici, je podle něj nutné smýšlet a jednat podle vlastních zkušeností a naslouchat lidem, kteří jsou pro nás autoritou. To ale potom znamená, že se mohou objevit rozdílné názory.
Vraťme se zpátky k Veronice, která si až v dospělosti uvědomila, že žít podle křesťanských hodnot, ve kterých byla vychována, nezvládne – žila totiž podle toho, jak chtěli ostatní. „Zjistila jsem, že buď se tomu vzepřu a uvědomím si podle sebe, co je správné, anebo se utrápím, případně si sáhnu na život. Prostě jsem se musela rozhodnout.“ Toto uvědomění pro ni bylo rozhodující, neboť od této chvíle své vlastní štěstí začala vnímat jako prioritu.
Ačkoliv Veroničino uvědomění zavání šťastným koncem, tak lehké to neměla. Na svoji životní změnu byla úplně sama – katolická komunita se k ní otočila zády, a to včetně vlastních rodičů. Musela si tak najít nové přátele, kteří jí se změnou pomohli. Nyní má však s rodiči i původními přáteli dobré vztahy, neboť si všichni uvědomili, že následování tradičních katolických hodnot by se mohlo negativně podepsat na jejím zdraví. Ani tak s nimi ovšem nemůže hovořit úplně bez sebekontroly a musí svá stanoviska podrobovat jisté cenzuře.
I navzdory životní změně Veronika vnímá ďábla jako nebezpečí i dnes. Je tu ale Bůh, který člověka nenechá napospas kritické situaci. Ďábel však může člověka posednout. Exorcista Jaromír Smejkal se s takovými lidmi v rámci své praxe několikrát potkal. Podle něj každý posednutý člověk vykazuje nadměrnou fyzickou sílu, na vysoké úrovni hovoří několika cizími jazyky, negativně reaguje na posvěcené věci a disponuje vědomostmi o ukrytých věcech.
Exorcismus není typický jen pro celovečerní filmy, skutečně probíhá i v reálném světě. Důležité je proto svědectví Tomáše, který byl jako malý takovému procesu přítomen. Zážitky z toho dne, jehož ústřední postavou byl drogově závislý mladík, si uchovává dodnes. „Bylo to hrozné, protože bylo viditelné, že se v něm něco pere. Začal sebou škubat a bránit se.“ Díky této osobní zkušenosti si Tomáš uvědomil, že zlo doopravdy existuje.
Máme mít z ďábla strach? Exorcista Jaromír Smejkal na tuto otázku nedokáže jednoznačně odpovědět, neboť člověk by měl mít primárně strach z hříchu. Až poté, co k hříchu dojde, by se měl jedinec obávat ďábla. Má tedy za to, že je třeba žít v milosti posvěcující a pravidelně chodit ke zpovědi.
Závěrem této epizody dodává svůj pohled na problematiku i terapeut a kněz Jiří Kotvrda. Podle něj by katolíci měli následovat Krista, nikoliv hledat způsoby, jak se vyhnout jeho protivníkovi. Ďábel je rafinovaný a může člověka dokonale zmást.
Zpracovala: Kristýna Kohoutová
