Moje babička nepříjemně často používala přísloví, úsloví a rčení. Když jsem byla ještě malá, bývala jsem často u ní doma. Obvykle když ji něco štvalo, začala zpívat polohlasem tesknou píseň Zelení hájové. To jsem věděla, že jí mám jít z cesty, nebo bude zle. Jedno z obvyklých přísloví bylo to o lháři, který taky krade. Fakt se mě to dotýkalo, protože zatímco lží jsem se občas provinila, nekradla jsem. Připadalo mi to nespravedlivé a zlobila jsem se.
Pomalu jsem rostla a poznávala svět a lidi na něm. Porovnávala jsem babiččiny věty plné rozporuplné moudrosti s tím, co jsem viděla kolem sebe, a heleďte, ono to často sedělo. Velmi často lidé, kteří lhali, taky kradli. Možná, že kdyby nekradli, nemuseli by lhát. Často to také souviselo v opačném pořadí. Je to jasné, protože když kradete, musíte to pak zapřít, jinak byste to ukradené musel vrátit.
Člověk v životě poznal různé zloděje a různé lháře. Někteří byli docela zábavní, jiní působili odpudivě. Copak ve škole! Tam se všechno vážně vyšetřovalo, přijímala se kázeňská opatření a tresty. Později v životě už to tak černobílé nebylo. Některým lhářům nepravdy procházely, některým zlodějům jejich krádeže taky. Skoro jako by se zdálo, že čím bezostyšnější lež a čím větší zlodějina, tím je tu lepší šance vyváznout.
Dnes mám takový nepříjemný dojem, že se to celé nějak záhadně otočilo naruby. Zloděj je považován za schopného. Inu hodně nakradl, podívejte, je to chlapík. V souvislosti s tím jako by pravda už nikoho ani nezajímala. Kdo ví, jak to vůbec bylo. Možná, že lhal, ale podívejte, támhle ten lhal taky, tak co? Vy jste nikdy nezalhal? Tak vidíte, mlčte. A vy mlčíte, protože aspoň trochu lhal každý. Jenomže tak to přece nestojí. Kvůli tomu, že každý někdy něco provedl, nemůžeme rezignovat na spravedlnost.
Když zloději a lháři zůstanou nepotrestáni, když necháme zločiny bez soudu a bez trestu, zbavujeme se vymožeností civilizace. Spravedlivý soud není nic, co bychom vynalezli v tomto století. Vždycky v průběhu dějin se někdo snažil si spravedlnost koupit, zmocnit se jí silou nebo lstí. To znamená, že lež i krádež zůstala bez trestu. Také to znamená, že vždy zůstal někdo obelhaný a okradený, kterému se spravedlnosti nedostalo.
Teď to vypadá, že obelhaní a okradení jsme u nás skoro všichni. Zdá se, že některým lidem to nevadí. Jsou i takoví občané, kteří to nepoznají. Rádi se nechají obelhat. Většinou jsou obelháni o tom, že nebyli okradeni, případně byli, ale někým jiným. Jsou to zmatky, co? A mělo by nám to vadit. Spravedlnost je důležitá.
Tak mě napadlo, že když někdo v oficiálním majetkovém přiznání veřejně lže o velikosti svého majetku či počtu svých bytů, skoro bych čekala, že tam nějaká ta krádež možná taky bude. Ona ta babička měla pravdu víc, než jsem si myslela.
