Český ministr zahraničí Petr Macinka podle některých médií „vzal vítr z plachet opozici a kritikům„. Během jeho pracovní cesty do USA totiž stihl rovnou dva projevy – a zejména ten pronesený před Valným shromážděním OSN ke připomínce začátku ruské invaze na Ukrajinu byl v Česku hojně komentován a chválen. Nutno dodat, že projev byl skutečně jedna z těch pozitivnějších věcí, kterou nový ministr od svého jmenování předvedl, bylo by však skvělé, kdyby se jím začal i řídit. A nejlépe i celá vláda.
Musím říct, že bych skutečně byla projevem potěšena, kdybych byla ušetřena tři měsíce probíhajícího divadla plného všemožných zvratů a velmi nekonzistentního postoje směrem k Ukrajině. Současná koalice je velmi roztříštěná, co se ruské agrese týče – od premiéra Babiše ohánějícího se humanitární pomocí po vyloženě proruské SPD – zároveň však podnikla kroky, které dávají velmi jasně najevo jednu věc – za Ukrajinou nestojíme, nebo možná ano, ale jen naoko, není to naše věc.
Česká republika nadále koordinuje muniční iniciativu, a díky Bohu za to, že se ji rozhodli nezrušit. Ačkoliv však patří k nejviditelnějším evropským projektům podpory Ukrajiny, sama Česká republika se rozhodla ji finančně nepodpořit – nebudeme přece dávat peníze na munici. Na mezinárodní scéně to vytváří zvláštní situaci: země, která projekt organizuje, vydělává na něm, ale finančně se nepodílí ani symbolicky. Bývalá vláda přispívala alespoň těmi dvěma procenty.
Podobně rozpačitě působí i další rozhodnutí vlády. Česko se, v čele s Andrejem Babišem, nepřipojilo ke garancím evropské půjčky určené na vojenskou pomoc Ukrajině. Rozhodli jsme se tak my, Slovensko a Maďarsko. Samozřejmě, že půjčku stejně nakonec platit budeme z peněz, které posíláme do rozpočtu EU, tady je však důležitého něco jiného. Našim evropským spojencům vysíláme jasný signál, že s námi nemohou počítat, že se začínáme řadit mezi ty problémové, kteří svými rozhodnutími nahrávají Rusku.
Okamurova nenávist nikomu nevadila
Petr Macinka jen pár týdnů před tím, než pronášel srdceryvný projev na půdě OSN, psal v nočních sms zprávách na hrad, že letouny L-159 pro Ukrajinu nebudou jen proto, že o nich veřejně mluvil prezident. A to bez ohledu na to, že je Česko může postrádat a na Ukrajině by zcela jistě zachránily životy. Proč potom na půdě OSN hrát divadlo?
Kdyby se Petr Macinka řídil svým projevem, nikdy by nešel do koalice spolu s SPD, jejíž členové aktivně šíří ruskou propagandu a podněcují nenávist vůči lidem, kteří utekli před válkou. Připomeňme, že nechutný novoroční projev plný proruských narativů a špíny na ukrajinskou menšinu, který pronesl na svém Facebooku Tomio Okamura neodsoudil ani jeden koaliční poslanec.
Zajímalo by mě také, kde byl Petr Macinka, když Filip Turek přímo před domem v Kyjevě, který tu noc dvakrát zasáhli Rusové dronem, opakoval ruskou propagandu. Uvedl, že prý je jeden z důvodu pro ruskou agresi rozšiřování NATO. Nápověda: ministr byl jen o pár metrů dál. Proč se potom před Valný shromážděním OSN ironicky vyptávat, zda se Lavrov a Rusové konečně cítí bezpečně? Vždyť to vypadá, že spíš souzní s ruským narativem a jejich obavy z důvodu expanze NATO chápe.
Úspora financí jako výsměch práci neziskového sektoru
Kdyby náš ministr zahraničí chápal, že Rusko vede „válku proti realitě“, tak jak ostatně zmiňuje přímo ve svém projevu, nebyl by součástí vlády, která podstatně snižuje rozpočty institucím, které nás mají bránit proti invazi ruské propagandy, jako například BIS. Babišova vláda jí srazila rozpočet o 240 miliónů korun.
Stejně tak, kdyby si uvědomoval dopady ničivé ruské invaze na Ukrajině, nedělal by si PR na škrtání humanitární pomoci. V nedávném streamu na XTV se vysmíval různým neziskovým projektům, včetně projektu Asociace pro mezinárodní otázky zajišťující psychosociální podporu pro děti zasažené válkou na jižní Ukrajině. Seškrtáním Projektu transformační spolupráce zachránil státnímu rozpočtu celých 0,004 %. Gratulujeme.
Česká republika má přitom na výsledku války přímý bezpečnostní zájem. Stabilní Ukrajina znamená stabilnější střední Evropu. Pokud vláda tvrdí, že si tuto realitu uvědomuje, měla by tomu odpovídat i její politika — nejen projevy určené pro mezinárodní publikum nebo domácí titulky.
Opravdu proto nevidím důvod ministra zahraničí chválit za jeden povedený projev. Na Ukrajině neumírají lidé kvůli nedostatku správných formulací, ale kvůli nedostatku prostředků k obraně. Projevy mohou nastavovat nějaký pomyslný hodnotový rámec, ale války — a bohužel i mír — se rozhodují podle toho, kdo je ochoten nést odpovědnost i mimo slavnostní okamžiky.
Budu první, kdo zatleská ve chvíli, kdy (část) české vlády začne svou rétoriku naplňovat konkrétní politikou. Až se Česká republika znovu jednoznačně připojí k evropským partnerům, až bude ochotná investovat do vlastní bezpečnosti i do obrany napadené země a až podpora Ukrajiny přestane být tématem pro významné dny na půdě OSN, ale stane se každodenní politickou realitou.
Do té doby zůstává Macinkův projev jen dobře napsaným textem. A dobré texty samy o sobě války neukončují.
Autorka: Julie Kaletová
